Zranitelnost

Požadavky moderní doby na to, abychom uměli skoro všechno, a přitom nedělali žádné chyby, byli prakticky neomylní. Na každou naši chybu někdo čeká, aby mohl buď říct, že to byla chyba, ale už ne nabídnout pomoc či dát takovou zpětnou vazbu, abychom mohli společně se posunout. My se pak snažíme instinktivně skrývat své slabosti či nedostatky. Pocit ochrany tak zakryje to, že jsme lidé a jako lidé se můžeme občas mýlit.

Být otevření tomu, že ukázat svou slabost je v pořádku, abychom dokázali projevit svou lidskost a slabost je stejně důležité jako poukázat na své silné stránky. Ukazuje to schopnost naší sebereflexe, našeho chápání své podstaty lidskosti a taky toho, že chápeme, že i toto k nám patří.

Pojďme se na chvíli zastavit a popřemýšlet nad tím, jak se vlastně naše zranitelnost dokáže projevit jako silná stránka? Co nám dokáže život ukázat, když zjistíme, že v něčem jsme zranitelní? Ten největší získaný benefit je autentičnost. Otevření se své zranitelnosti není snadný úkol, ale je to cesta k osobnímu růstu a většímu porozumění sobě i ostatním. Když se rozhodneme sdílet své obavy, strachy a pochybnosti, vytváříme prostor pro opravdovou komunikaci. Naše zranitelnost je mostem, který nás spojuje se skutečnými lidmi kolem nás. Když si připustíme svou zranitelnost, ukazujeme ostatním, že i oni mohou být otevření a autentičtí.

Ale jak se můžeme naučit přijmout a projevit zranitelnost? Začátek je vědomým rozhodnutím přijmout sami sebe se všemi našimi nedostatky a chybami. Přestaňme se soudit za to, co nejsme, a přijměme, kým skutečně jsme. Není třeba se stydět za své emoce, protože jsou to přirozené součásti naší lidskosti. Soudit se za to, že k nám patří něco, co je v nás samotných od narození je to nejhorší, co můžeme udělat. Odepřít si lidskost? Říkat, že něco není jen proto, abychom si buď sobě nebo ostatním dokázali svou sílu? Co to o nás samotných říká? Co si takto dokazujeme?

A co když my samotní na to nestačíme? Co když potřebujeme s tímto pomoci abychom mohli se začít seznamovat se sami sebou? Sdílet své zážitky a emoce s takovými lidmi, kteří nás budou vnímat a budou s námi jednat naprosto bez jakéhokoliv soudu. Může to být blízký přítel, rodinný člen nebo dokonce terapeut či kouč. Jak jsem zmínil výše, důležité je najít někoho, kdo nás neodsuzuje, ale naslouchá a porozumí našim prožitkům. Bude chápat, že děláme něco velmi důležitého a jedinečného, pochopí naší situaci a nabídne nám svou přítomnost. Sdílení zranitelnosti s těmito lidmi nám může poskytnout novou perspektivu a pomoci nám vyrovnat se s vlastními vnitřními boji. Toto přinese stav, ve kterém nám přijde naprosto normální, že jsme tam, kde jsme. Přijde nám to naprosto přirozené a budeme si říkat, že takto je v pořádku.

I když budeme mít podporu a cestu, je ještě jedna věc, na kterou je nutné myslet – péči o sebe. Když jsme otevření své zranitelnosti, může to být emocionálně vyčerpávající. Proto je důležité poskytovat si dostatek času na obnovu a péči. Může to být cvičení, meditace, umělecká činnost nebo cokoli, co nám pomáhá nalézt vnitřní klid a rovnováhu. Budeme totiž procházet mnoha situacemi, ve kterých nám nebude dobře a místo toho, abychom sílili, tak budeme mít pocit, že jsme na tom hůř a hůř…

Pamatujte si, že otevřenost k zranitelnosti je výrazem odvahy, ne slabosti. Když se rozhodneme přijmout svou zranitelnost a ukázat ji světu, otevíráme dveře k hlubšímu porozumění, růstu a naplněnému životu. Bude to náročné, možná se stane, že budeme pochybovat nebo si říkat, zda to má cenu, ale postupně si otevřeme dveře k něčemu úžasném – k sobě samotným.

Přeji vám, abyste na své cestě životem našli odvahu otevřít své srdce a přijmout svou zranitelnost. Buďte stateční a objevujte nové možnosti, propojujte se s lidmi a objevujte svůj skutečný potenciál. Nebojte se být zranitelní, protože právě v této zranitelnosti leží klíč k opravdovému štěstí. Přeji vám mnoho odvahy, poznání a radosti na této cestě životem.

Váš Jiří Slováček – Srdcový Kouč