Znovuzrození

Jako pták fénix, vzplát a pak znovu povstat z popele. Ukončit své putování, zastavit se a poté se znovu objevit. V našich životech se objevuje spousta možných situací a někdy náš život v jednu chvíli zavelí velkou STOPku. Takovou, která nás zastaví (úplně) a v jednom okamžiku se zastaví. My se zastavíme a cítíme, že v jednu chvíli už není kam jít. V tu chvíli něco v nás skončí, aby něco mnohem krásného a lepšího z nás povstalo.

Jaké jsou kolem toho pocity? Co tomu předchází? Jak se to projeví během přerodu a poté, co z nás povstane něco nového, lepšího?

Na začátku všeho jsme stále a pořád my. Stojíme na tomto světě a žijeme náš život. Možná máme svůj důvod, možná máme svou cestu. V určité chvíli se ocitneme před něčím novým. Před něčím, co nás uhrane. Tak, že máme pocit, že kolem nás nic není, vše zmizelo. Pocit, že jsme vlastně mimo naše tělo. Daleko od sebe, daleko od všeho. Sami se sebou, a přitom daleko od sebe. Ačkoliv to tak na začátku nevypadalo, je to stav jako bychom byli prázdnou schránkou, volně poletující vzduchem. Jsme sice na tomto světě, máme stále naše základní potřeby, jen něco v nás přestalo fungovat. Smysl našeho putování po tomto světě se ztratil.

Poté se něco začíná měnit. Něco v nás začne růst. Tvořit se, vzrůstat. Ve chvíli, kdy vše kolem nás pohasne a přestane tvořit jasnou linku, objeví se brk, který pomalu začíná tvořit příběh, na jehož zrodu je konec něčeho v nás. V tom okamžiku se zrodí záře. Malá, ale postupně začne zářit čím dál, tím víc. I když je stále ukrytá před zraky ostatních, my už jí cítíme. Vnímáme její teplo, cítíme její vůni a postupně v nás narůstá energie.

A pak se to objeví. Zrodíme se. Všechna ta nahromaděná energie, ta doba v izolaci, v popelu, se stane minulostí. Energie v nás znovu uspořádá částice nás samotných, dá jim pevnou strukturu a v okamžiku vše do sebe zapadne, jako správně poskládané kostky lega. Barvy, tvary, pocity, vše se v nás mísí a vytváří jasný obraz, který dává smysl. Konečně se zamračená obloha roztáhne, objeví se síla a jas slunce, který představí celému publiku světa naše nové já.

Takový přerod se většinou stane z nějakého důvodu. Kdo pozná svůj důvod a pochopí jej, stane se ještě silnější a krásnější než kdy jindy. Co je teda náš důvod pro takovou změnu? Zde se nabízí mnoho možnosti, ale ta správná otázka je, zda pochopíme, co se nám právě děje a jak se to vlastně stalo. Co si odnášíme z takového znovuzrození? Věřím, že pokud si na sebe dáme svůj čas, odpověď dokážeme najít. Ať už je to zpráva, kterou jsme nebyli schopni přečíst, situace, kterou jsme přehlédli, osoba, která je pro nás důležitá nebo jen stav, který nám připomíná něco, co jsme dlouho přehlíželi.

Každý takový počátek nám dává možnost volby. Rozhodnout se, jak s takovou energii, s takovým stavem udělat. Když totiž povstaneme, cítím, že každou věc dokážeme. Že jsme to vlastně ani nebyli my samotní, ale někdo jiný. Člověk, který neměl ve svém předchozím stavu energii, sílu a smysl. Zkrátka co teď s tou velkou, nahromaděnou energii? Jak ji použít, tak, abychom ocenili ten dar, který nám byl dán?

S pokorou. S tím, že nám někdo dal druhou šanci něco udělat. Tak, abychom od začátku mohli něco tvořit, přijít na řešení jiným způsobem, najít si cestu k cíli. To, že se objevíme, s novou energii a příležitostí vykročit vpřed. Podívat se na sebe ještě jednou, jinak. Nabídnout svou pomoc těm, kteří to potřebují, kteří na nás čekali, až se znovu zrodíme. Náš život nám přináší velmi mnoho příležitostí a situací, ve kterých se budeme rozhodovat. Pokud budeme mít situaci, ve které se začíná vše tvořit od začátku, jakou zprávu nám to dává? To už nechám na každém z Vás, aby si na to odpověděl.

Přeji Vám všem, kterým se dostane možnosti takového zrodu, abyste pochopili, co Vám taková věc přinesla a jak Vám dokáže změnit Váš pohled na věc. Každý takový krok Vám něco přináší.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč