Zklamání

Zklamání, aneb jak by někdo mohl říct – univerzální emocionální zkušenost, kterou každý člověk zažije alespoň jednou v životě. Je to pocit, který nastává, když realita nesplňuje naše očekávání. Ať už jde o osobní selhání, neúspěch v práci nebo ve vztazích, zklamání může být hluboce bolestivé a zanechat trvalé stopy na naší psychice. Avšak, jak se s tímto pocitem vyrovnat a jak ho využít k našemu růstu, je klíčové pro nás všechny – ať už jsme mladí nebo staří.

Zdroj této emoce může být z několika důvodů. Jedním z častých bývají nerealistické očekávání. Dalším může být selhání nás samotných nebo nenaplnění toho, co jsme chtěli. Často si totiž vytváříme ideály, které jsou obtížně dosažitelné, a když se nám je nepodaří naplnit, cítíme např. frustraci a smutek. Dále zde máme vnější faktory, na které nemáme kontrolu, jako jsou chování ostatních lidí, neočekávané události nebo nepříznivé okolnosti. I tak se zde může projevit to, že i v rámci těchto vnějších vlivů máme nějaké očekávání – např. chovej se ke mně tak, jak se chovám já k Tobě apod. Rozpoznání těchto příčin je prvním krokem k tomu, abychom mohli lépe řídit naše reakce na zklamání.

Přestože zklamání může být bolestivé, nabízí také příležitost k našemu rozvoji a pochopení sama sebe. Ano, i tato zkušenost nám něco dává, něco nám říká, na něco poukazuje, něco se nám snaží říct. Když čelíme zklamání, máme možnost se zamyslet nad našimi očekáváními a přehodnotit je. Podívat se na to, jak jsme nad danou věci přemýšleli, co pro nás bylo a je důležité, jaké rozhodnutí jsme udělali apod. Můžeme se naučit být realističtější a přizpůsobivější, což nám pomůže lépe zvládat budoucí situace. Navíc, překonání zklamání může posílit naši odolnost a schopnost zvládat stres.

Spolu se zklamáním přicházejí i jiné emoce – stesk, smutek, naštvání, únava a mnohé další. Důležité je si tyto emoce uvědomit, dokázat je vnímat, snažit se je pochopit, prožít je a získat tu zkušenost. Může se nám totiž stát, že si některé z těchto věcí budeme odpírat – nebudeme rádi, když se objeví. Může se totiž stát, že se jich budeme bát, budeme se snažit si je odepřít, zkrátka a dobře se jim jakýmkoliv způsobem vyhnout. Odepření těchto emocí nám nedá kompletní obrázek toho, co to s námi udělá. Pokud není kompletní, bude nám chybět důležitý prvek toho, co se u nás a v nás děje. Pochopíme tak nejen sebe, ale i ostatní. Budeme schopni být více empatičtí, laskaví a být i více člověkem.

Ještě bych rád zmínil jednu velmi důležitou součást našeho života – moderní technologie. Konkrétně sociální média mohou často zkreslovat naše očekávání a vytvářet nerealistické standardy. Princip sdílení toho, co chci, aby viděli ostatní, dát tak ven pouze a jeden obrázek jen proto, abychom dobře vypadali, abychom i např. inspirovali ostatní, ale ve skutečnosti i lhali, může zklamat nás samotné, ale i ty, kterým jsme jako vzor. Proto je důležité si uvědomit, že zklamání je přirozenou součástí života a že není selháním zažít tento pocit.

Prvním krokem k jeho zvládnutí je přijmout své emoce, aniž bychom je soudili. Důležité je dovolit si být zklamaný a dát si čas na zpracování těchto pocitů. Co ještě můžeme zkusit, když se nám toto začne dít? Zastavte se a dýchejte – vědomé dýchání nám může pomoci zklidnit mysl a tělo. Několik hlubokých nádechů a výdechů může snížit stres a umožnit nám lépe se soustředit na řešení situace. Přijměte své pocity – uznejte své zklamání a přijměte ho jako legitimní reakci na situaci. Vyhněte se potlačování nebo popírání těchto emocí. Zhodnoťte situaci – pokuste se objektivně zhodnotit, co se stalo. Co bylo příčinou zklamání? Byla to nedosažitelná očekávání nebo vnější okolnosti mimo vaši kontrolu? Učte se ze zkušenosti – zklamání může být cennou lekcí. Přemýšlejte o tom, co jste se naučili a jak můžete tyto znalosti využít v budoucnu. Najděte podporu – sdílení svých pocitů s blízkými přáteli nebo rodinou může být velmi ulevující. Podpora od ostatních může posílit naše odhodlání a zlepšit náš pohled na situaci.

Jakmile se toto dokážeme naučit, můžeme pomoct ostatním. My už víme, co se děje. Už jsme si to zažili, chápeme, čím si prochází druhá strana. Vidíme vlastně v mnoha případech sami sebe, jen z jiného úhlu. I tak je potřeba ale být empatičtí – je potřeba myslet i na to, že ne vždy je ta situace přesně takové, jakou jsme ji měli my sami. Navíc mohou být lidé defenzivní, neradi se o tom budou chtít bavit mohou být zklamaní, naštvaní a další emoce, které s nimi mohou v danou chvíli rezonovat. Proto prosím buďme vždy empatičtí, naslouchejme, nabídněme svou pomoc, ale buďme i připraveni na odmítnutí. V každém případě můžeme vždy podporovat lidi k pozitivnímu myšlení a také přicházet s něčím, co dokáže zaměstnat hlavu – směrem k pozitivnímu výsledku.

Přeji vám, abyste na své cestě životem dokázali zvládat zklamání s odvahou a pochopením. Naučte se své pocity přijímat a zpracovávat, abyste získali hlubší vhled do svého nitra. Dýchejte zhluboka, přemýšlejte a najděte oporu u svých blízkých. Mějte na paměti, že zklamání není neúspěch, ale šance růst. Podporujte optimismus u sebe i ostatních a buďte vnímaví k těm, kdo procházejí podobnými situacemi. Buďte připraveni nabídnout pomoc, ale respektujte, pokud není přijata. Každá zkušenost nás učí a formuje, přibližuje nás k lepší verzi nás samých.

Váš Jiří Slováček – Srdcový kouč.