Zapomínání

Každý z nás to dobře zná. Zapomenuté heslo, schůzka, kterou jsme si nezapsali, nebo jméno, které nám z hlavy vypadne přesně v tu nejnevhodnější chvíli. Proč zapomínáme, jaké má zapomínání funkce a jak s ním můžeme pracovat, abychom si uchovali důležité vzpomínky?

Zapomínání není něco, co bychom měli považovat za selhání. Naopak, je to přirozená součást fungování našeho mozku. Když si představíme, kolik informací za den přijímáme, je jasné, že si nemůžeme pamatovat všechno. Mozek proto selektivně filtruje informace a uchovává jen ty, které považuje za důležité. Některé informace jsou tedy jednoduše vymazány nebo odsunuty do pozadí. Neurologové vysvětlují, že naše paměť funguje jako síto. Každý den si něco zapamatujeme, ale část z toho prostě zapomeneme – a je to tak v pořádku. Když zapomínáme méně podstatné věci, uvolňujeme prostor pro důležitější zážitky a informace.

Zajímavým aspektem zapomínání je, jak nám pomáhá zvládat emočně náročné situace. Naše mysl má tendenci zapomínat nepříjemné či traumatické zážitky. Tento mechanismus může být součástí naší přirozené obrany proti stresu. Není to tak, že bychom zážitky vymazali úplně, ale spíše je naše paměť může potlačit nebo zamlžit, aby nás chránila před nadměrným duševním vyčerpáním. To neznamená, že bychom měli ignorovat nepříjemné zážitky, ale je dobré vědět, že naše paměť má způsoby, jak nám pomoci zvládat složité emoce. Někdy může být zapomínání způsobem, jak se vypořádat s bolestí a najít cestu k uzdravení.

Moderní životní styl plný neustálých podnětů a multitaskingu negativně ovlivňuje naši paměť. Mnozí z nás mají pocit, že zapomínáme více, než bychom chtěli – klíče, jména, důležité schůzky. Jak je to možné? Jeden z důvodů je ten, že naše mozky nejsou navrženy na takový objem informací a neustálé přerušování, jakému čelíme dnes. Když děláme více věcí najednou, mozek nedokáže správně ukládat nové informace. Jednoduše řečeno – multitasking často vede k tomu, že zapomeneme to, co jsme právě dělali. Proto je důležité zpomalit, zaměřit se na jednu věc a dát mozku čas, aby si ji správně zafixoval.

Existuje také "digitální zapomínání," fenomén, kdy spoléháme na technologie tak silně, že přestáváme věnovat pozornost tomu, co bychom měli mít v paměti. Ukládáme data do telefonů, plánovačů a aplikací, což může způsobit, že si danou věc nezapamatujeme. Tím ale ochuzujeme mozek o trénink. Zkusme občas uložit informace do naší vlastní paměti, nejen do digitálních zařízení. Tento trend má i širší důsledky. Nejde jen o ztrátu krátkodobých vzpomínek, ale také o oslabení schopnosti vybavit si složitější informace nebo zážitky. Když se spoléháme na technologie, jako jsou mapy v telefonu, ztrácíme orientační smysl a schopnost plánovat cesty, protože nás aplikace vedou krok za krokem. Když si místo vlastních poznámek ukládáme nápady do aplikací, může se stát, že se nedokážeme vrátit k původnímu myšlenkovému procesu.

Navíc se objevují studie, které naznačují, že neustálé používání technologií může ovlivnit i naši pozornost a schopnost soustředit se. Pokaždé, když něco zapomeneme a okamžitě sáhneme po telefonu, abychom si to připomněli, neustále přerušujeme naše přirozené mentální procesy. Tím, že své paměti nedáváme prostor, aby se snažila vybavit informace samostatně, postupně ztrácíme důvěru ve své vlastní schopnosti zapamatování.

A co více, závislost na technologiích může vést k tomu, že přicházíme o hlubší, emocionální spojení s informacemi a vzpomínkami. Zatímco digitální zápisníky a plánovače mohou být praktické, skutečné vzpomínky – ty, které jsou vázány na naše emoce a smyslové zážitky – nám poskytují bohatší kontext. Psaní rukou nebo opakované vybavování si detailů zážitků vytváří silnější vazbu v naší paměti, což zlepšuje dlouhodobé uchování informací. Digitální nástroje jsou užitečné, ale měly by sloužit jako doplněk, ne jako náhrada našich vlastních schopností. Je dobré občas vypnout technologii a zapojit svou paměť – ať už jde o zapamatování trasy, seznamu úkolů, nebo dokonce jmen a tváří lidí, se kterými se setkáváme.

I když je zapomínání přirozené, existují způsoby, jak můžeme svou paměť zlepšit a udržet si důležité informace déle. Kvalitní spánek je zásadní pro konsolidaci paměti. Když spíme, mozek ukládá a zpracovává informace, které jsme během dne přijali. Fyzická aktivita zlepšuje krevní oběh a podporuje funkci mozku, což vede ke zlepšení paměti. Cvičení mindfulness, tedy uvědomění si přítomného okamžiku, nám může pomoci soustředit se a lépe si pamatovat věci, na které se zaměřujeme. Pokud máme doma nebo v práci systém, pomáhá to nejen s organizací věcí, ale také s udržením pořádku v naší mysli.

Přeji Vám všem, abyste na své cestě životem nezapomínali na to nejdůležitější – na své vlastní zážitky, emoce a okamžiky, které utvářejí Vaši jedinečnou cestu. Neztrácejme se v digitálních záplavách dat, ale snažme se uchovat a hýčkat si vzpomínky, které mají opravdový význam. Naše paměť je vzácný nástroj, a i když zapomínání k životu neodmyslitelně patří, můžeme s ním pracovat tak, aby nám umožňovalo růst, rozvíjet se a prožívat plně každý okamžik.

Váš Jiří Slováček – Srdcový kouč.