Zákaz

Kolikrát jsme si v rámci našeho rozhodování něco zakázali? Kolikrát nám někdo něco zakázal? A kolikrát jsme se cítili špatně, protože jsme si zakázali něco, co bychom si raději dopřáli? Zákazy určitě mají v našem životě místo a my se dnes na ně podíváme. Na to, proč jsou, co díky nim získáme, co nám mohou přinést a jaký dopad mohou mít na to vše, co v běžném životě zažíváme.

Ve chvíli rozhodování můžeme najít různá řešení a některá si pro jistotu rovnou zakážeme – proč? Najdeme cesty, které jsou drzé, provokativní, vedou nás na scestí nebo jsou až tak extrémní, až se nám přestane líbit jejich výsledek. Někdy to mohou být obavy z toho, co se u nás děje, až tak šílené, že než abychom domysleli všechny možnosti, tak si je rovnou všechny zakážeme. Právě tyto situace ale mohou výt zdrojem cest, které nás dovedou do cíle s vědomím, že pokud dokážeme nalézt i jiné řešení než to, které si zakážeme, tak dosáhneme cíle tak či tak. Ne za každou cenu, ale právě s vědomím toho, co se může stát dokážeme tolika možností. Pokud tedy dokážeme použít zákaz jako motivaci hledat cesty jinak, pak má svůj význam.

Co se může ještě objevit, jsou zákazy, které oscilují kolem našich hodnot. Ty už jsou ale jiná liga – tady se bavíme o tom, jak narušují podstatu našeho bytí. Myšlenky na různé aktivity či skutky nám mohou sice dávat způsob, ale jejich význam už může být problém. Jakmile se narazí na to, že se nám nelíbí samotná podstata toho, co děláme, pak si nedáváme zákazy, ale stanovujeme si hranice. Což už je něco jiného než zákaz. Nastavujeme jasná pravidla a tvoříme tak bezpečné prostředí pro nás a naše okolí. Odmítnutí či porušení pravidel může vyvolat nejen negativní emoce u nás samých, ale také ovlivnit dynamiku našich vztahů. Klíčem k úspěšnému zvládání emocí je schopnost se s nimi otevřeně vyrovnávat a hledat konstruktivní řešení.

Psychologické dopady zákazů se mohou projevovat vnitřním konfliktem mezi touhou rebelovat a snahou přizpůsobit se společenským normám. Tohle balancování na hraně jednoho a druhého nás může časem dostat do svízelné situace. Můžu si to ještě dovolit nebo už je to moc? Kam až můžu zajít, aniž bych porušil nastavená pravidla? Důsledky porušení nebo dodržování pravidel mohou ovlivňovat naše sebevědomí a obraz vlastní hodnoty. Jakmile se totiž dostane dostavu, ve kterém se cítíme dobře, ale jdeme proti vlastním hodnotám, můžeme narazit na rozpor v našem jednání. Jak daleko ještě můžeme dojít, než se nám to přestane líbit? Psychologická rezilience je klíčová pro to, abychom se vyrovnali s tlakem spojeným s očekáváními a omezeními. Tento "balanc" se dá najít, a i když to občas vypadá, že udržet se v něm je nadlidský výkon.

Jak se zákazy pak mohou projevovat ve vztahu k sobě samotným? Zákazy týkající se například vztahu k jídlu, vzhledu nebo osobním rozvoji mohou reflektovat naše hluboké přesvědčení o sobě. Udržení pozitivního vztahu k sobě vyžaduje uvědomění si těchto zákazů a schopnost rozpoznat, které z nich podporují naše blaho a které mohou být překonány ve prospěch růstu a seberozvoje. Někdy se zkrátka chceme přijmout takoví, jací jsme. Někdy jsme s tím, jací jsme nespokojeni a v některých případech si tvoříme zákazy na určité věci ve vidině, že nám to pomůže. Uvědomění, práce, zaměření na realitu a ochotu s tím něco udělat je tou cestou. Zákaz nás bude dráždit, bude stále s námi, bude nás škrabat na hlavě a neustále se připomínat. Naopak akce k tomu, že se vědomě něčemu věnujeme a hledáme způsob práce je akce, kde vezmeme věc do vlastních rukou a pracujeme s nimi.

Existují přiměřené a nepřiměřené zákazy? Ale jistě že ano. Rozdělení mezi přiměřenými a nepřiměřenými zákazy závisí na několika faktorech, včetně kontextu, věku jednotlivce, kultury a společenských normách. Zákazy, které jsou vhodné v jedné situaci, nemusí být nutně vhodné v jiné. Například pravidlo o tichu ve škole je v rámci výuky přiměřené, ale doma může být povolený hlasitý hovor. Zákazy by měly odpovídat věku a vývojovým potřebám jednotlivce. Co je přiměřené pro dospělého, nemusí být pro dítě. Dětem mohou být stanoveny specifické zákazy v souladu s jejich schopnostmi porozumění a bezpečnosti. Když jsme se ještě zmínili o té rovnováze, můžeme narazit na tzv. "přiměřené zákazy", které respektují individuální svobody a současně představují odpovědnost vůči sobě i ostatním. Zákazy by měly podporovat bezpečí a pohodu, aniž by zbytečně omezovaly svobodu jednotlivce. Přiměřenost a nepřiměřenost zákazů jsou často subjektivní a vyžadují ohled na konkrétní situace a okolnosti. Otevřený dialog a komunikace jsou klíčem k porozumění potřebám a hodnotám v rámci dané komunity či rodiny. Proto mluvme o tom, co nás omezuje, jaké hranice máme, jak jsou nám pomocné, co díky nim získáváme a naopak, čím nás omezují. Jakmile začnou zasahovat do naší svobody, je potřeba s nimi začít něco dělat.

Přeji vám, abyste na své cestě životem nacházeli rovnováhu mezi svobodou a zákazy, které vás provázejí. Zákazy mohou být průvodci či výzvami, ale klíčové je vědomě vybírat ty, které respektují vaše hodnoty a přinášejí harmonii do vašeho života. Otevřený dialog s sebou i s ostatními vám pomůže porozumět, jak vám zákazy slouží, a umožní vám cestu k osobnímu růstu. Přeji vám moudré rozhodování a odvahu sledovat svou vlastní cestu.

Váš Jiří Slováček – Srdcový Kouč