Vnímání

Na co se ve svém životě soustředíme? Z čeho máme radost a čím můžeme pro sebe i ostatní vyjádřit to, že nám na nich záleží? Jak vnímáme to, když jsme na světě a žijeme tady náš život? Jak se obecně díváme na to, že svou pozornost rozdělujeme každý den a rozhodujeme se o tom, komu dáme víc, komu míň, koho budeme více vnímat a koho méně? Jak vnímáme své potřeba, potřeby ostatních, těch, na kterých nám hodně záleží a na kterých tak úplně ne?

Vnímání je krásný proces, ve kterém získáváme a zpracováváme informace z okolního světa. Je to způsob, jakým si uvědomujeme realitu kolem sebe a vytváříme si představu o tom, co se děje. Vnímat můžeme mnoha smysl – vnímáme to, co nám někdo říká, jak nám to říká, jak se u toho tváří, jak vypadá, jak voní apod. Vnímat můžeme tolik věcí, až je někdy problém se soustředit na jeden. Co ale hraje obrovskou roli je to, že vnímáme to, co nám někdo říká, co nám říká a hlavně proč. O to víc je to důležité, když je to člověk, na kterém nám záleží a pokud jich je víc, tak je obrovské umění najít zdravý balanc.

V principu vnímat – znamená být otevřený k tomu, co se děje kolem nás i v nás samotných. Když něco vnímáme, nejen že "zaznamenáváme" podněty, ale také jim dáváme význam a snažíme se je pochopit. Vnímání je svým způsobem mistrovství v několika jednoduchých věcích, jako jsou – naslouchat světu, aniž bychom museli vždycky slyšet slova, vidět nejen očima, ale i srdcem a myslí či cítit dotyk větru, tón hudby, nebo náladu někoho jiného anebo o tom být přítomný – teď a tady – a nechat se oslovit tím, co na nás působí.

Je to most, po kterém přicházejí zkušenosti, dojmy a pochopení. Je ale také jedinečné – každý člověk vnímá trochu jinak, protože každý má své vlastní filtry: vzpomínky, zkušenosti, emoce, a dokonce i momentální náladu. Proto jsme tak kouzelní a krásní v tom, jak jsme unikátní. To, co vnímá jeden člověk, tak druhý v tom může vidět něco úplně jiného. A v tom je to kouzlo toho okamžiku – když nám to někdo popíše a vyjádří, tak tu samou věc můžeme slyšet x-krát a pokaždé jinak.

Když chceme pro někoho být, tak jej musíme vnímat. Co se nám někdo snaží říct? Co slyšíme? Čeho si dokážeme všimnout? Co je ta zpráva, kterou se nám někdo snaží říct? Jak si ji dokážeme vyložit? Protože my sami jsme tady v první řadě pro sebe, abychom dokázali vnímat sebe a to, co se v nás děje, abychom byli uvědomělí. Uvědomit si, že se v nás něco děje, co se děje a proč se to děje znamená být schopný se vnímat. Jakmile to dokážeme, chápeme ten význam. A pak dokážeme toto dělat i u někoho jiného.

Pokud se rozhodneme, že budeme vnímat, možná narazíme na obrovskou džunglí výplodů a výlevů, které na nás začnou působit ze všech stran. A tak vyvstane potřeba filtru – abychom byli schopni rozpoznat to, co chceme přijmout a to, co není potřeba. Jenže co když nároky na naši pozornost budou narůstat a narůstat, až se dostaneme do bodu, kdy nám nezbude čas? A co když se to, co chceme dostane do vínku s tím, co od nás očekávají naši nejbližší? Co pak budeme dělat? Budeme v pozici, kdy se nám bude těžko vzdávat toho, co jsme si vybudovali, a naopak budeme řešit to, co je opravdu důležité? Co když naše osobní zájmy budou znamenat, že nebudeme mít čas zavolat své babičce? Nebo že nenajdeme čas na to, opravit něco doma, co jsme měli už dávno udělat? Tyto stavy v nás mohou buď pohasnout nebo nás také osvětlit.

Vnímat to, co je opravdu důležité, ať už z principu toho, že jsme se jednou tak rozhodli nebo v případě, že jsme to slíbili je prakticky to samé. Je to závazek, který buď plníme sami sobě nebo někomu jinému. V obou případech se díky tomu, co uděláme a jak a kdy to uděláme, stáváme v očích ostatních, ale hlavně v nás vlastních, člověkem, který vnímá potřeby a je schopný na ně reagovat. Dokáže pochopit, co vnímá a co vnímá i druhá strana, jak je to důležité a podle toho se rozhodne co a jak dál. Je to schopnost a někdy i dar, který nás dokáže povznést nad každodenní malichernosti. Díky tomu, že umíme vnímat, pochopíme, co je důležité a co ne. Dokážeme v ten správný čas dát pozornost tomu, co je potřeba a komu je to potřeba. Dokážeme pochopit, jak se lidé zachovají, když k nim budeme přistupovat s respektem a úctou. Dokážeme vycítit to, kdy ještě pomoct a když už stačí. Rozumíme potřebám vlastních, ale i ostatních. A právě díky tomu správně volíme slova, skutky a aktivity, které mají vliv na výsledek.

Přeji vám všem, abyste na své cestě životem najdete prostor a způsob, jak vnímat to, co se ve Vás děje, ale i to, co se děje kolem Vás. Abyste dokázali sami se dostat do stavu, ve kterém Vám záleží na ostatních, na sobě, chápete význam toho, co děláte a jak to děláte a celkově měli tak život na cestě, ve které k sobě přitahujete zážitky a lidi, které chcete. Může to znamenat i to, že se budete muset rozhodovat, na co se zaměřit a na co ne, ale i to je součástí cesty.

Váš Jiří Slováček – Srdcový Kouč