Útočiště

Místo, kde se cítíme v bezpečí. Místo, kde víme, že se můžeme vždy vrátit. Místo, kde jsme sami sebou. Místo, které je "naše". Hřejivé, milé, krásné, s dostatkem všeho, co nám pomáhá žít naše životy den za dnem.

Toto slovo vychází z latinského refugium, stavení, které zajišťuje ochranu, místo k obývání. Často bývá situováno na vyvýšeném místě a jsou lehce opevněné. Když se na chvíli zamyslíme nad tím, jak se toto slovo přesunulo do našeho "aktuálního" světa? Co je pro nás takové útočiště, kam se můžeme schovat před světem?

Jaké pohromy, války či situace by v nás mohly vyvolat potřebu takového místa? Za jakých okolností bychom museli dát lidem potřebu, aby něco takového existovalo? Jak můžeme my sami hledat a najít něco takového, kde bude pro nás vždy místo?

Mnoho otázek, mnoho různých úhlů pohledu. Pojďme se na ně všechny podívat. Od slova pohroma se dostaneme ke slově bezpečí. Pro náš pocit bezpečí čili místem, kde je vše zlé a špatné za zdmi a nedostane se dovnitř. Pocit bezpečí, že je nám dobře a to, že vždy je na světě takové místo nám bezpečí dodává. Už od pradávna jsme měli svá útočiště, kde jsme se ukryli před nebezpečím venkovního světa - ať už od přírody (vítr, déšť, sníh, ale i slunce) nebo až k predátorům, kteří nás mohli zaskočit během doby, kdy jsme potřebovali získat energii na přežití dalšího dne.

V přeneseném slova smyslu jsme na tom velmi podobně - i dnes máme své místa, kde se ukryjeme před nástrahami venkovního světa a kde na nás žádný predátor nemůže. Pro naše místo si zvolíme to, co zde máme rádi a kam se vracíme - postel, oblíbenou barvu zdi, místo či jen teplo domova, které nám navnadí pocit, že je tady všechno v pořádku. A všichni predátoři se přes naše dveře nikam nedostanou a zůstanou tak pěkně venku.

Už jste se někdy cítili, že na Vás všechno padá? Takový ten pocit, že jste tam někde venku, nazí a každý se na Vás dívá? Tam, kde jsou před Vás neustále předkládány nové a nové věci, které si vyžadují Vaši pozornost? Tam, kde jste neustále pod tlakem a je na Vás, abyste něco dělali, dodali, někde byli? A když už se to zvládne, tak stejně máte pocit, že další den se to bude zase opakovat...

Všude tam, kde chceme dát vale všemu tam venku, je pro nás nachystané místo, kde jsme sami se sebou. Tam, kde máme možnost si utřídit myšlenky, věnovat se sobě, vypnout, poslouchat příjemnou hudbu, meditovat, sundat ze sebe všechny ty vrstvy, které se na nás nabily venku. Smýt je ze sebe, abychom cítili opět zase sebe, tak jak jsme přišli na tento svět.

Jak takové místo hledat a najít? Vzpomeňte si, kde je Vám opravdu dobře. Kde je Vaše místo, na kterém jste sami pro sebe? Takové místo, kde není potřeba nic jiného než Vás samotných. Takové místo, které Vám dodá pocit jistoty a bezpečí. Může to být venku, uvnitř nebo jen tak na místě, kde můžete zanechat všechny starosti a mít u sebe jen a jen sebe. Může to být i místo, kde budeme s někým, se kterým je nám dobře, krásně. Místo, kde můžeme své věci říct nahlas a tak, jak je skutečně vnímáme a víme, že tam bude někdo, kdo nás bude poslouchat.

Pro každého z nás je toto místo jedinečné. Každý z nás ho má tak trochu jiné - přizpůsobené tomu, jak to potřebuje. Vše je zde tak, aby nám to dodalo ten pocit, který potřebujeme. Abychom byli schopni si obnovit energii, svléct své oblečení, ale i to, co si tam neseme, očistit se a přijmout sami sebe takové, jací skutečně jsme. Je to místem, kde pro nás je vždy místo.

Přeji Vám všem, abyste na své cestě životem našli své místo, ve kterém najdete svůj stánek útočiště před vším, co na Vás doléhá během Vašeho dne. Takové místo, kde když zavřete na chvíli oči, ucítíte klid, mír a pohodu.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč