Úhel pohledu

Dívat se na věci stále stejnou optikou, používat ty samé praktiky, přemýšlet nad věcmi stále stejně, každý den dělat to samé, co ten den předtím. Ano, v situaci, kdy věci fungují tak, jak mají, v okolnostech, kde změna není nutná a vše jde jako po másle, proč bychom něco měnili. Co když náš pocit, který vnímáme není odrazem reality? Co když to, co si myslíme nefunguje úplně tak, jak by měl? Jak si můžeme toto ověřit? A co můžeme udělat, když věci vypadají jinak než to, jak si je přejeme?

Jsou situace, kdy se neustále točíme v jednom kruhu. Každý den to samé, každý den ten samý pocit, každý den ty samé věci se dějí. Klademe si stále ty samé otázky a každý den se mezi věcmi objevují ty samé situace. Říkáme si, však jo, co je na tom vlastně špatně? Jsem s tím OK, dává mi to dobrý pocit a sem tam jsem v situaci, kdy je mi něco nepříjemné, ale jinak super. Když to tedy vše tak "dobře" šlape, kde se v nás bere občasná potřeba řešit věci jinak? Kde se bere to, že jsme občas sami se sebou nespokojeni nebo máme pocit, že nám něco "chybí"?

Naše schopnost rozeznat věci je velmi omezená jednou důležitou věci - a tou jsme my sami. My sami jsme slepou vizí nás samotných. To, jak na sebe nahlížíme, to, jak se snažíme vidět věci z jednoho úhlu pohledu - toho našeho - nás směřuje pouze na jednu cestu. A ta má všechno, co bychom od ní očekávali, nám nabízí. Kromě toho, že vidíme jen jednu možnost. Že vidíme pouze jednu cestu. Na té cestě můžeme jít naprosto sami a být sólo. Ale také ztratíme možnost vidět vše okolo. To, co nám naše zúžené vidění nedovolí. Tak moc chceme dělat věci podle sebe, tak moc chceme věřit, že děláme věci správně, až se uzavřeme do toho, že tomu nejen věříme, ale chceme věřit, že tak je to správně.

Co když všechno to, čemu věříme, co říkáme a jak myslíme je jen jeden způsob, jak se věci mají. A to, že na této cestě děláme chyby, o kterých si myslíme, že se nám daří zvládat, je jen naše vidění světa tak, jak to chceme my sami. Dělat věci tak, jak si myslíme, že je správné, věřit tomu, že to má tak být a žít v přesvědčení, že jsme v pořádku. Tohle přesvědčení sama sebe nám může přinést jistotu, ale také nám omezuje to, co vidíme a co skutečně chceme vidět.

Zde se dostáváme do situace, ve které stojíme před rozhodnutím, co bude dál. Můžeme stát dál za tím, co jsme dělali do této chvíle nebo zkusit se podívat na věci jinou optikou. Než se k tomu dostaneme, většinou potřebujeme impuls. Ten buď přijde interně nebo externě. Vnitřně to často bývá něco, co se nám stane - životní událost, která nastartuje změnu, situace, která nám otočí náš pohled na věc o 100 %. Externí impuls taky může být to, že dostaneme zpětnou vazbu od někoho, na kom nám záleží. S tímto můžeme pracovat a záleží jen na nás, jak to uděláme. Tento krok je velmi důležitý - zde se láme chleba. Zde stojíme před dveřmi, které jsou otevřené. Za nimi je neprobádaný svět, který nabízí možnost pracovat na sobě a přijmout jiné názory než ty naše.

Tento krok je prvním krokem k sobě. K přijetí sebe samotného do stavu, ve kterém jsem otevřený jiným názorům, zpětné vazbě, protože vím, že se mi někdo snaží pomoct. Nehledá to, co je na nás špatně, ale pomáhá nám. Tento krok k uvědomění, ochota naslouchat, být připravený na to, že to příjemné nebude, že budeme svádět vnitřní boj se svým egem je obrovským náporem na nás. Náporem, který nás může dostat úplně pryč ze světa, ve kterém jsme doposud byli.

Co tím získáme a co můžeme ztratit? Získat můžeme úplně všechno - přitáhnout si lidi k sobě, kteří v tom žijí, otevřít oči do skutečného světa, přijmout sám sebe, zvýšit si sebevědomí, uznat to, že není jen jeden pohled na danou věc, schopnost naslouchat, a mnohé další. Získáme taky uvědomění, inspiraci, nová témata, nové zážitky, nové přítele. Co můžeme ztratit? No docela dost. Snížíme naše EGO, naše hrdost může padnout dolů, uvědomíme si, že nejsme to, co jsme si mysleli, že vlastně jsme si tak trošku lhali do rukávu apod. Možná, že zjistíme, že máme emoce, které jsme v sobě potlačili, možná, že nám dojde, že to všechno byl svět, který neexistoval. Možná to bude znamenat, že svět se netočí kolem nás, ale kolem své vlastní osy.

Ano, je tam hodně neznámých. Ano, je tam mnoho situací, ve kterých nebudeme vědět, co a jak dělat, možná uděláte několik chyb, možná se budete muset zeptat někoho a požádat o pomoc. Možná to bude znamenat se opravdu zamyslet nad tím, co jsem dělal do této chvíle. Možná to bude chtít se hodně učit, možná to bude chtít čas - obrovské množství času. Bude to chtít disciplínu dodržet to, čemu jsme se jednou zavázali a čemu jsme se rozhodli věnovat. Bude nás to pokoušet, abychom to vzdali, abychom se vrátili do času, kdy jsme se cítili dobře.

Přeji Vám všem, abyste na své cestě za sami sebou našli způsob, jak se dokážete podívat jiným úhlem pohledu nejen na věci kolem Vás, ale také na sebe. Díky tomu dokážeme nejen společně zvládat kroky ke změně, ale budeme onou změnou my sami tak dlouho, jak budeme chtít. Nové obzory, nové uvědomění, nové příležitosti a výzvy čekají na každého z nás.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč