Statečnost

S dovolením si na začátek dnešního příspěvku vypůjčím citaci od Jana Ámose Komenského: "V každém správně vytvořeném společenství mají přece být (buď všichni, nebo alespoň někteří) lidé: 1. nadaní, kteří by uměli najít pro všechno řešení; 2. soudní a zbožní, kteří by byli schopni vybírat a rozhodovat; 3. odvážní a stateční, kteří by to mohli uskutečnit." Dnes bych se rád zastavil o posledního bodu – statečnosti.

Pojďme si nejdříve říct, jaký je rozdíl mezi odvahou a statečností, jelikož to jsou dvě rozdílné věci, byť nám mohou znít podobně.

Odvaha se často týká jednání navzdory strachu, nebezpečí nebo nejistotě. Jedná se o schopnost čelit obtížným situacím nebo riskantním situacím s vnitřním povědomím o možných důsledcích, ale přesto se rozhodnout jednat. Odvaha může zahrnovat bránění svých hodnot, postavit se proti nespravedlnosti nebo riskovat něco důležitého v naději na dosažení pozitivního výsledku.

Statečnost je spojena s pevností a odhodláním v obtížných situacích. Statečný člověk je ochoten čelit strachu, nebezpečí a stresu s pevným přesvědčením a odhodláním. Statečnost může být vyjádřena trvalou rozhodností i v tváři neznámých rizik a překážek. Oproti odvaze, která může být reakcí na konkrétní situaci, může statečnost představovat součást charakteru nebo osobnosti každého z nás.

Kde se tedy taková statečnost bere? Statečnost se často rodí ze setkání s obtížnými situacemi. Někdy je to neočekávaná událost, která nás postaví před volbu – utéct nebo čelit. Často se však statečnost vyvíjí z menších, každodenních rozhodnutí. Může to být rozhodnutí postavit se za pravdu, i když je to nepopulární, nebo přijmout riziko nového projektu, který by mohl znamenat osobní a profesní růst. Rodí se v nás – stojí na našich hodnotách. A s každou novou situací se projevuje jako způsob řešení. Často je projev statečnosti uměním otevřít se svým slabostem a strachům, což ukáže ostatním, že dokážeme být zranitelní a také to, že to dokážeme dát najevo.

Jeden z klíčových významů, kde je možné statečnost mít, je ve vztazích. Dokázat to, že umíme otevřeně říkat své názory, komunikovat, diskutovat a bavit se, znamená velmi moc pro vše, co děláme. Statečně se dokážeme popasovat i se situacemi, které jsou náročné, s těmi, které nás vystavují náročným situacím, ale takovým, ve kterých jsme odhodlaní jít si za svým cílem a vytrvat v nich. Pokud se budeme držet našeho přesvědčení, stát si za nimi, s pevným přesvědčením, projevíme odhodlání jít si statečně za svým snem.

To, kde se často setkáváme s projevem statečnosti, je vystoupit z naší komfortní zóny. Stát si za svým rozhodnutím, jít pevně do kritických konverzací, čelit něčemu, co jsme do této chvíle považovali za nemožné anebo vyzkoušet si své nové dovednosti v realitě – to je statečnost na prvním místě. Dokážeme odrazit tíhu strachu, posunout jej z pozice negativní do pozitivní – do motivátoru, který nás pohání směrem vpřed.

Tam, kde nestačí naše tělo, dokáže udělat velkou věc mysl. Pokud se nám zdá, že stateční dokážeme být pouze, pokud disponujeme pouze fyzickou schopností, dovolím si říct, že právě v dnešní době je statečnost spíše na morální a hodnotové úrovni. Vidíme v dnešním světě to, že se oceňuje schopnost jít mínění jiných, dívat se na věci nejen skrze černou a bílou, ale hledat i jiné úhly pohledu. Dnes člověk snadno podléhá všelijakým druhům sklíčenosti a ustupuje od začaté dráhy, jestliže nemá ctnost statečnosti. Statečnost je tedy třeba považovat v prvé řadě za duševní vlastnost, za sílu ducha. Vydržet, stát si za svým, mít jasnou vizi, v dešti, ve větru, při odvrácení skutečností, když se věci nevyvíjejí úplně dobře, apod.

Víte, co je na statečnosti jedna z jejich nejkrásnějších vlastností? Schopnost inspirovat nejen nás samotné, ale i ostatní. Tak, jak postupuje tma a rozlévá se do okolí, my můžeme být světlem, které přináší naději, že se věci dokážou změnit. Že mají smysl. Že jim můžeme dát svou energii a sílu, abychom na konci měli více světla než tmy. Když jdeme příkladem a ukazujeme, že se obavy dají překonat, můžeme být motivačním pramenem pro celou komunitu.

Co je ovšem ještě krásnější je to, že tato schopnost není rezervována pro vyvolené. Je zde pro každého z nás. Každý z nás může být statečný, dokázat, že má sílu na cokoliv, co si vytýčí jako cíl a ukazovat ostatním, že se to udělat dá. Každý den, jeden malý krok k cíli. Každý den můžeme změnit něco v nás nebo kolem nás, a dopad toho všeho může být malý, ale i obrovský. Pokud budeme konzistentní, vydržíme, navzdory vše nástrahám a na konci vydržíme nápor, pak se naše snažení promění ve sladkou odměnu.

Přeji Vám všem, abyste na své cestě životem nacházeli odvahu a sílu stát se statečnými hrdiny vlastních příběhů. Ať vás tato statečnost provází každým dnem, ať vás inspiruje k překonávání výzev a k otevírání nových dveří. Buďte nositeli světla, které svítí i v nejtemnějších chvílích, a ukazujte světu, že skutečná síla se rodí z odhodlání a pevnosti charakteru.

Váš Jiří Slováček – Srdcový Kouč