Spěch

Hlavně to dnes musím udělat. Dnes to musí být hotové. Včera bylo pozdě! Pospěš si, ať to stihneme. Kde se loudáš? Trvá Ti to! Jak dlouho ještě budu čekat? Jdeš pozdě... Co Vám tyto otázky připomínají? Kdy jste naposledy něco takového slyšeli? Pospíchání, spěch, rychlost, nároky, krize, nutnost, podmínky, čas...a když to nedáme včas, tak je to špatně a nesplnili jsme, co jsme měli dodat.

V dnešním světě, kde jsou podmínky prakticky na všechno, tak to může znít, jako bychom byli v neustálém závodě. Na závodní dráze, kde zastávky jsou jen proto, abychom vyměnili gumy, dotankovali nádrž a zase se vydali na cestu. V závodě, kde se zastavíme, jen když opravdu musíme. A než bychom si byli schopni nějak uvědomit co děláme, tak na to prostě není čas...jede se závod.

Kam nás takové stavy mohou dostat? Co to z nás udělá? A když skončíme s tím, co děláme, kdo se nám podívá na náš motor, podvozek, zrcátka, řízení, vymění nám olej, doplní potřebné tekutiny, zeptá se nás, jestli máme všechno, co potřebujeme a vůbec...bude nás mít rád? Kde je to pomyslné depo, do kterého tak moc moc chceme zajet, vypnout motor, nechat si pořádně dobít baterii?

Slovo spěch je tématem už dlouhou dobu. Využít všeho, co máme tak, abychom po nějaké době mohli podřadit na nižší stupeň a "užít" si až na to budeme mít vše co je potřeba. Co ale takové situace vytvoří v dlouhé době? Pokud se budeme snažit mít co nejvíc věci hotových v přesný čas, doručit vše, co se po nás chce a ideálně všem, dostaneme se to skluzu. Do takového, ve kterém budeme posouvat naše potřeby a priority na úkor věcí, které jsme někomu slíbili nebo nám běží uzávěrka k tomu, abychom dodali, co jsme slíbili.

A co je horší - když to nesplníme, nedodáme, tak se v nás vybuduje pocit, že jsme zklamali ostatní a taky sebe. Od tohoto kroku je to jen kousek k tomu, abychom začali pochybovat o sobě samotných, podrývali své schopnosti dotáhnout věci do konce. Jak to dál pokračuje už asi víme. Začneme být Ti, kteří ztrácí důvěru, jsou nespolehliví, ukrajují si příliš velký kus koláče apod. Přitom my to vše děláme proto, abychom v rámci toho, jak se rychle točí planeta, nezaostávali.

Spěch je dobrý v jedné věci - donutí nás přemýšlet, jak to udělat, tak, abychom věci stíhali lépe. A taky nás to může naučit prioritizovat - říct si, co je opravdu důležité, co mohu vypustit, co mohu předat někomu jinému, co opravdu chci. Ta poslední věc je velmi důležitá - můžeme si totiž díky tomu ujasnit, jaký je náš cíl. Jak jsme si už řekli a napsali několikrát, to, kam kráčíme, je velmi, velmi důležitá. Ba přímo i klíčová, abychom byli schopni najít smysl toho, co děláme.

Spěch nás také učí, že můžeme zrychlit. Možná nás to také vybičuje k tomu, abychom se posunuli ze své zóny komfortu. Je dobré se zamyslet, říct si, zda lze něco udělat jinak, tak aby byl dodržet standard, aby zůstala kvalita zachována, a přitom my ušetřili čas. Možná se můžeme obrátit na někoho, kdo nám s tím může pomoct. Možná můžeme projet celý proces znova, zamyslet se a říct si, co můžeme udělat jinak. Nabízí se možnosti, nabízí se sebereflexe, nabízí se

Ve spěchu se totiž dělají chyby. Jsou to chyby, které bychom za jiných okolností vzali v potaz. Jsou to případy, kdy zapomeneme na věci v důsledku ztráty pozornosti. Víc, než abychom se soustředili na řešení samotné věci, řešíme, kolik času na to máme. A díky tomu se soustředíme na to, jak to co nejdřív udělat, protože když to náhodou uděláme pozdě, je to špatně. Na úkor kvality. Na úkor nás samotných. Je proto, abychom splnili něco pro ostatní. Jak nás toto ovlivňuje? A je toto opravdu to, co chceme?

Jak vidíte, jsou situace, ve kterých se některé věci dají udělat. Někdy je těžké si to vůbec přiznat, někdy je snaha tu situaci přehlédnout, někdy před ní zavíráme oči. V každém případě se můžeme na celou věc podívat v tom kontextu co můžeme udělat jinak, ale také i tak, že náš způsob je v pořádku a spěch je jen něco, co nám nic pozitivního nepřinese.

Přeji Vám všem, abyste ve svém životě měli svůj balanc. Takový, ve kterém si můžete dovolit zažít jak spěch (ale ten, ze kterého budeme mít prospěch) a také to, že si budeme věci dělat tak, jak nám to vyhovuje.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč