Solidarita

Aneb jak si vzájemně pomoct a podpořit se ve chvíli, kdy je to nejvíc potřeba. Ano, i takové situace mohou nastat a pokud nastanou, tak se lidé spojí k tomu, aby si pomohli. I když se to může někdy zdát nemožné, máme občas tendenci pochybovat, zda jsme toho vůbec schopni, tak se to přesto stane. Ano, jsou situace, ve kterých se dokážeme společně spojit v pomoc. V to, abychom se dokázali, že jsme lidé. Že jsme společně pro ty, kteří to potřebují. Pro ty, kteří se v krátké chvíli ocitli v nebezpečí. Pro ty, kteří přišli o střechu nad hlavou. Pro ty, kteří se ocitli na pokraji zhroucení, ne vlastním přičiněním.

Naše schopnost ve správnou chvíli se semknout, je daná tím, jak jako skupina lidí přijímáme závazky jako celek. V tu chvíli jednáme jako jeden člověk. Ačkoliv v pozadí stojí několik tisíc lidí. Co kdyby se taková solidarita rozšířila do celého světa? Co kdyby lidé společně se podporovali, pomáhali si a společně byli na jedné vlně. Všechny rozdíly na světě, proč něco nejde by byly irelevantní. Lidé, bez rozdílu, by si pomáhali. K tomu, aby byly v míru na tomto světě. Zní to trochu idealisticky?

A co nám vlastně brání? Co je tak rozdílné na tom, že na této planetě žijeme společně, a přitom si dokážeme závidět, ubližovat si, lhát si, podvádět, krást a další věci, ve kterých si od pojmu solidarita stavíme další a další blokády. Co je tedy tím, co se postupně rozrůstá a místo pomoci prohlubuje nenávist mezi lidmi? Dokážeme na takové otázky odpovědět?

Proč bychom vlastně měli věnovat svůj čas a energii na to, abychom se zabývali takovým tématem? Vzpomínáme si, co jsem psal na začátku? Jaké by to bylo, kdybychom jako lidé se podporovali v tom, abychom zvládali jakoukoliv situaci, pomáhali si ve výzkumu, v pomoci postiženým a těm, co jsou v ohrožení ne vlastní vinou? Co kdyby se opravdu lidé naučili společně žít, řešit to, jak si mohou pomoct a jak se společně jako lidstvo dál posunout?

Solidarita se totiž ukazuje. Je ji sice jako šafránu, je občas těžké ji najít, ale je tady s námi. Ukazuje se, že ve chvíli, když se opravdu stane něco velmi zásadního, tak se najednou objeví lidské stránka nás všech. Uvědomíme si, že lidský život je křehký, že naše osudy nám nejsou lhostejné a že v případě nouze si opravdu můžeme pomoct. Takovým způsobem, kde lidé nabízejí nejen pomoc, ale i přístřešek, pomocnou ruku, vynaloží nemalé prostředky a vzájemně se podporují, aby se zpráva o pomoci dostala k co největšímu množství další lidí a společně pak stojí za malými zázraky.

Máme tuto schopnost v sobě. Narodili jsme se s ní. V situacích, kdy je to opravdu potřeba se nám tato schopnost aktivuje. Má obrovskou sílu a možnost změnit věci. Má schopnost spojit lidi dohromady, pracovat s emocemi, přinést světlo do tmy, až se člověku zatají dech. Příjemným pocitem, takovým, který nás dokáže zahřát na srdci. Co potřebujeme k tomu, abychom si dokázali aktivovat častěji? Jak můžeme my sami v ostatních zapálit energii ve formě solidarity?

Vždyť kdyby se něco špatného stalo nám, tak víme, že budeme mít pomoc. Takovou, která je ochotná si trochu odebrat ze svého, aby někdo jiný mohl dál žít svůj život. Aby se se rychle dostal z nepříjemné situace, z takové, kde se v jedné chvíli pro něj situace změní k nepoznání. Ten pocit důvěry, stability a toho, že já sám mohou tak někomu pomoct, hřeje u srdce.

Přeji Vám všem, abyste byli schopni najít v sobě a v ostatních energii, která společně pomůže nám všem. Tak, abychom jako lidstvo dál tvořili důvody, proč spolupracovat a zajistili si tak spolupráci.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč