Smrt

Byla, je a bude u nás stále jedno velké téma. Je všudy přítomná a v poslední době se na ní díváme častěji přes statistiky než přes to, co vlastně znamená. Jako by celý ten proces konce života byl ve výsledky pouze a jen další číslo ve světovém měřítku. Prostě jste další, komu se to stalo. Lidé se rodí, umírají, a tak pořád dokola. Jak můžeme vědět, kdy se nám něco podobného přihodí a proč bychom vůbec měli o smrti mluvit? Ano, toto téma je velmi citlivé a v mnoha kruzích je stále bráno jako tabu.

Smrt - co to vlastně znamená. A co prožívá člověk, který je těsně před sklonkem svého života? Co bychom dělali my, pokud bychom věděli, že nám zbývá posledních pár chvil našeho života a potom už nic nebude? Jsou to otázky, které k nám patří, stejně jako to, co pro nás smrt znamená. A co znamená? Něco, na co se lze spolehnout, něco, co přijde, ať už si to přejeme nebo ne. Že náš život je ohraničený a že se rodíme na tento svět proto, abychom jej žili až do svého záměru. Někdo by mohl říct, že jsme vlastně takové chodící mrtvoly, nicméně to je pouze jedna strana mince.

Ano, náš čas je ohraničený a pevně daný - dokud zde nebude vymyšleno něco, co by nás navždy oddálilo od smrti. Takže si pojďme na rovinu říct, jak tento čas strávíme. Co budeme dělat? Co jsme prozatím dosáhli nyní a co naopak ještě chceme zažít. Tato "revize" je na stole, pokud budeme chtít se na ní podívat. Vždy tam byla a vždy tam bude. Smířit se se smrtí je velká věc, těžká a dlouhodobá. Je totiž součástí naší životní cesty. Provází nás na každém kroku, někdy je od nás trochu dále, někdy trochu blíže, v každém případě jsme se s ní už narodili.

Možná se tváří občas jako společnice, občas jako nepříjemná zátěž, někdy je naprosto nechtěná a někdy je po ní přání, aby přišla co nejdřív. I tak se dá popsat. Těm, kdo se s ní setkají, ale zase ze setkání odejdou se neříká vítězové. Protože vše je jen otázka času. Jestli jsme v životě s nějakou jistotou na své cestě, tak je to její konec. Ten je naší součástí, naším jasným daným prvkem. Tak jak z toho všeho vzít něco k dobru? Něco, co nám pomůže? Něco, čemu budeme děkovat, že v našem životě má své místo?

Tak v první řadě je základem pro naši "revizi", o které jsme si už psali. Pomůže nám vzít v potaz vše, co jsme už v životě zažili. Co v našem životě je krásné, co nám život dal a jak jsme s našim časem do současné chvíle naložili. Jak jsme každý den žili svůj život. Co jsme dokázali, co jsme zažili, s kým jsme se potkali, co jsme řekli, jaká rozhodnutí jsme udělali. Připomenout si ta krásná období, ta, která nás postupně tvořily, která nám dávali životní příležitosti a zkušenosti. Vzpomeňte na to, co jste se díky životu naučili, co Vám každá příležitost dala a co jste s ní udělali.

Konec jako připomínka a hold tomu, co vše se Vám podařilo. Za co jste ve svém životě hrdí a čeho si opravdu ceníte. Jak jste pomohli ostatním a sobě. Kdo ve Vás skutečně přebýval, kdo byl ten člověk, kterým jste nyní? Jakmile budete mít hotovou tuto stránku a uvědomíte si všechny životní situace, které měly vliv na to, co jste nyní, zaměřte se, co jste teď. Co z Vás je teď? Kdo jste? Kde jste? Jak se chováte? Jaké jsou Vaše hodnoty. Jakmile je aktuální situace popsaná, podívejte se, co je před Vámi. Co byste ještě ve svém životě chtěli zažít. Co byste opravdu chtěli mít, než přijde konec. Jaké zážitky, jaká setkání, jaké místa byste chtěli vidět? To, na co se budete dívat směrem do budoucnosti je velmi důležité.

Do toho, kam se vydáme díky poznání a uvědomění si smrti, můžeme tak vykročit s novou krví v žilách. S novou misí, kde se budeme dívat na smrt jako něco, co nám pomůže. A pokud nám díky ní pomůže žít náš život více uvědoměle, každý den, tak, jak si přejeme, abychom jej žili, tím je pro nás snesitelnější. I když přijde a nebudeme jí čekat, i když přijde až na ni budeme čekat. V obou případech budeme završovat náš život s pocitem, že jsme jej žili uvědoměle každý den, s pocitem, že náš život měl nejen smysl, ale i to, že jsme jej skutečně žili. Každou chvíli, každou sekundu našeho života.

Přeji Vám, abyste na své cestě životem našli způsob, jak život žít s jasným uvědoměním každý den. Tak, aby na sklonku Vašeho života vše, co jste chtěli zažít již bylo prožito. Aby Vás na sklonku života smrt přivítala a vy ji také. A kdo ví, třeba už i na tom náhrobku bude text, který jste si sami napsali...

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč