Skromnost

Klíč k harmonii, jednoduchosti a klidu v našem životě. I tak by se dala popsat tato krásná vlastnost, kterou skromnost určitě je. Jestli je něco v našem životě klíčem k osobnímu rozvoji a hledání skutečného smyslu života, tak právě díky ní to lze nalézt. Je to pohled do toho, jak málo stačí ke štěstí, jak si lze dopřát slávu života v kompaktních rozměrech.

Když usilujeme o jednoduchost a skromný životní styl, otevíráme dveře k hlubšímu vnímání sami sebe a svého okolí. Jakmile se začneme soustředit na to, co máme nyní a co je opravdu nutné pro naši existenci, pak zjistíme, že máme více času myslet na věci, které mají pro nás více než materiální hodnotu. Minimalistický přístup nám umožňuje odhalit vnitřní klid a přijmout se takoví, jací jsme. Zbytečné materiální statky a povrchní úspěchy přestávají hrát hlavní roli, a my se soustředíme na hodnoty, které neztrácejí svou platnost s průchodem času – láska, přátelství, růst, harmonie.

Skromnost nás učí ocenit malé radosti a poklady v každodenním životě. Tyto maličkosti, které obvykle přehlížíme, se stávají zdrojem naší radosti a naplnění. Jsou to momenty, kdy se zastavíme a připomeneme si, že pravá krása tkví v těch nejmenších detailech – ve vůni čerstvého jarního vzduchu, v úsměvu dítěte, nebo v teplu rukou blízkého člověka. Najednou zjistíme, že i když můžeme mít kolem sebe mnoho věcí, tak to skutečné se skrývá ve věcech, které bereme jako automatické a samozřejmé.

V nalézání skromnosti a odstupu od nadměrného konzumu dokážeme postupně objevit svou vnitřní sílu a uvědomění z potřeby základních, nezbytných věcí. Zbavujeme se nepotřebného balastu a nacházíme nové způsoby, jak být šťastní i se základními věcmi. Naučíme se vážit si toho, co máme, a přestaneme být otroky věcí, které nám nepřinášejí opravdové štěstí. Postupně si tak uvědomujeme, co všechno bylo kolem nás, co nás zatěžovalo a jak nám to místo přínosu naopak škodilo.

Skromnost také zahrnuje odvahu uznat a přijmout své chyby a nedostatky. Není snadné přiznat si, že nejsme dokonalí, ale právě tímto krokem se otevíráme možnostem osobního růstu a zlepšování. Skromnost nás učí, že život je procesem učení, že jsme neustále v pohybu a každý den přináší nové výzvy a příležitosti.

Jak ale nalézt rovnováhu mezi seberealizací a skromností, když postupně jdeme za svým cílem, daří se nám nalézt způsoby, které vedou k úspěchu a zároveň odolat pokušení nadbytečnosti a udržet si skromnost? Copak můžeme být neustále v situaci, kdy díky úspěchu zůstáváme na tom, co nás provázelo? Jak odolat tomu chtíči po zakoupení dalších věcí, na které jsme tak moc dřeli? A přece si to můžeme dovolit, že ano? Ano! Můžeme. A stejně, jako jsme dokázali dojít na naší cestě a s tím, co nás provázelo. Připomínat si, že právě díky tomu, jak jsme se sem dostali, se můžeme posunout zase dále.

Skromnost nás učí, že největší štěstí můžeme nalézt ve věcech, které nelze měřit materiálními hodnotami, ale jsou to právě ty, které naplňují naše srdce. Skromnost nás také učí ocenit to, co máme, a přijmout se takoví, jací jsme. Tím se snižuje pocit neustálého uspokojování nekonečných touh a dosahování nedosažitelných cílů. Díky skromnosti můžeme nalézt vnitřní klid a spokojenost s tím, co již máme. Učíme se pokornosti a úctě k ostatním. Když se nezaměřujeme jen na sebe a naše potřeby, ale jsme ochotni naslouchat a podporovat druhé, vztahy se stávají harmoničtějšími a pevnějšími. A co si budeme, pokud dokážeme žít z naprostého minima, ocení to i naše peněženka. Dokážeme tak například spořit, odkládat si na stáří apod.

Pochopitelně, pokud budeme méně kupovat, tím také méně budeme po sobě zanechávat stopu. Ať už to jsou odpadky či stopy, které zanecháme za sebou díky tomu, že budeme mít stále nové a nové věci (které také produkují odpad) ale zároveň jsou zdrojem emisí nutných na výrobu apod. A abych nezapomněl, čím méně disruptivních věcí kolem nás, tím méně budeme i my sami rozptýleni věcmi a potřeby na ně poutat naši pozornost a více se budeme soustředit na to, co opravdu chceme udělat. Proto dokážeme nejen dosáhnout cílů rychleji a efektivněji, ale zároveň mít více času na své vlastní aktivity.

Co ještě se dokážeme díky skromnosti naučit? Že nejsme neomylní a že máme co se učit od ostatních. A to nejvíce v situacích, když máme za sebou zkušenosti, které nám říkají, že jsme skutečnými odborníky v dané profesi. Skromnost nás také učí, abychom byli otevření a ochotní sdílet své zkušenosti, dovednosti a majetek s ostatními. Učíme se cenit věci, které mají dlouhodobý význam a neupínat se pouze na momentální módní trendy a konzumní zboží. Obzvláště když vyjde nějaký nový produkt na trh nebo něco, co musí mít všichni – položme si otázku – opravdu to potřebujeme?

Slabostí skromnosti může být, že pokud je někdo příliš skromný, může se stát, že nebudeme schopni přijmout uznání, což může snižovat jeho sebevědomí. Dále se můžeme bránit ve vyjádření svých názorů a potřeb, což vede opět k negativnímu ovlivnění našeho sebevědomí. Skromnost může být problematická, pokud vede k nedocenění vlastní hodnoty a neúcty k sobě samému. Práce se skromností je o nalezení vyváženého přístupu, který nám umožní žít autentický a naplněný život, aniž bychom se zapomínali cenit sami sebe a svých schopností.

Přeji Vám všem, abyste na své cestě životem objevili sílu skromnosti a jednoduchosti. V maličkostech, v zásadních věcech, ve vztazích a lidech kolem Vás. To vše nám dokáže ukázat cestu z obrovského výběru možností a naučí Vás si vážit malých věcí. Dává možnost se na věci podívat z jiného pohledu a docenit jejich význam. Starat se o to, co máme, snažit se starat o to, co máme a předcházet potřebě za stále novými a novými věcmi.

Váš Jiří Slováček – Srdcový Kouč