Sebereflexe

"Není to moje vina!", "Já za to nemůžu!", "To on/a za to může". Setkali jste se už někdy s touto nebo podobnou větou? A slyšeli jste také pojem kritické myšlení? Ach to naše rychlé jednání a snaha mít na všechno názor. S tím, že ten náš je samozřejmě nejlepší. Dnešní blog bude v tomto duchu, půjdeme trochu do sebe a podíváme se na sebe samotné, na to, jak se dnes na svět můžeme podívat a co nám to může přinést, pokud posuneme svého soudce na druhou kolej.

Sebereflexe aneb chvilka pro Tebe. Možní se to bude zdát jako klišé, možná, že jste se s tím už i setkali anebo jste o tom alespoň slyšeli. Jeden z nejdůležitějších procesů v aktuálním světě. Pohled do sebe. Upřímný a lidský. Tvrdý, a přesto plný emocí. Je to čas, kdy se otevírají zámky a padají všechny masky z obličeje dolů. Sebereflexe je způsob, jak se dostat k tomu, co potřebujeme řešit. A přesto si to necháváme na ... později. Je to období, kdy máme možnost si projít naše myšlenky, naše poznámky, naši aktuální situaci, to, co se skryto před zraky ostatních.

Během této úžasné doby máme možnost přemýšlet hlavně o sobě. O tom, jak se chováme, jak reagujeme na různé situace, co nás vedlo k tomu se zachovat tak, jak jsme se zachovali a další věci už přijdou samy. Velkou roli zde hrají emoce - jak jsme se o toho cítili, jak jsme vnímali sebe, situaci, ostatní a podle čeho jsme se rozhodli. U sebereflexe také velmi velkou roli hrají naše vztahy - máme tak čas se zamyslet nad tím, jaké vztahy máme, jak je udržujeme, jak je vnímáme a jak jsme vděční za to, koho kolem sebe máme.

Co je u sebereflexe nejvíc důležité? Najít si místo a čas jen a jen pro sebe. Mít jistotu, že Vás opravdu nebude nikdo a nic rozptylovat. Vypnout si telefon, říct lidem, že nyní máte čas na sebe. Čas na sebe je jeden z nejdůležitějších okamžiků našeho života. Jakmile máme na sebe čas, začíná výprava do rozhovoru. Do rozhovoru se sebou samým. Uvědomit si sebe, analyzovat svá rozhodnutí a odpovědět si na několik otázek. Uvedu pár příkladů:

• Jak se dnes cítím?
• Proč jsem na tomto světě?
• Čeho si ve svém životě nejvíce vážím?
• Jak mohu být k sobě víc upřímná(ý)?
• Kde jsem právě teď?
• Kam se vydává moje cesta v životě?
• Za co jsem ve svém životě vděčný?
• Jaké jsou mé silné a slabé stránky?
• Jaké situace mě dokážou rozesmát a naopak naštvat?
• Co můžu udělat v situaci jinak, abych místo naštvání našel pochopení?
• Jak mi to může pomoct v mém životě?

A takto by se dalo pokračovat dál a dál. Otázek na sebereflexi je opravdu mnoho a jsou s námi nějakým způsobem spojené. Přitahují nás. Víme, že pokud si na ně upřímně odpovíme, posune nás to zase o krok dále. Každý takový čas pro sebe je dalším milníkem v tom, jak se díváme na tento svět. A s tímto nazíráním světa je spojený ještě jeden pojem, o kterém jsem se zmínil na začátku blogu - kritické myšlení.

Vím, že nic nevím - kdopak to jen řekl a proč? Jaké pohled máme na svět, pokud si uvědomíme, že je tolik věcí, o kterých nevíme. Zjistit, že to je jeden ze základních kamenů kritického myšlení. Uvědomit si, že toho vlastně vím jen velmi málo, a i to málo je pouze zkreslený pohled z mého úhlu. Naučit se zpochybňovat to, jak se dívám na věci a hledat jiné možnosti, co můžu udělat. Uvědomit si, že ne vše, co se píše na internetu, je pravda, skutečnost. Zjistit, jak můžu získat informace ověřené, kterým mohu věřit a podle čeho jim mohu věřit. Pokud udělám rozhodnutí, zeptat se sám sebe - udělal bych příště toto rozhodnutí stejně? Jak zjistím, že mé rozhodnutí pomohlo?

Pokud najdeme způsob, jak se podívat do našeho nitra, do našeho srdce a říct si pravdu z očí do očí, být k sobě upřímný (á) - pak jsme na skvělé cestě, jak přinést do toho světa něco úžasného - sám sebe, pokoru a lidskost. Díky emocím a díky sobě tak můžeme být přínosem jak pro sebe, tak pro naše nejbližší, rodinu, známé, spolupracovníky a pro všechny, se kterými se každý den potkáváme.

Váš Jirka, srdcový kouč.