Rozloučení

S koncem roku, ale i s tím, jak se věcí mění se člověk dostane čas od času k tomu, že v rámci změny se dostaví jedna skutečnost do našeho života a tím je rozloučení. Chtěl bych se dnes věnovat rozloučení ve dvou různých situacích - rozloučení plánované a rozloučení překvapivé

Pokud nastane doba, ve které se rozloučíme s něčím nebo s někým, naše mysl je na tento krok připravená a počítá s tím. Víme, že daný okamžik nastane, prostě, že se to stane. Pracujeme s tou změnou, s tou situací. Víme, že v určitý okamžik to nastane. Buď se s někým nebo s něčím rozloučíme. Naše mysl má čas a příležitost probrat všechny možné úhly pohledu na danou situací, může ji zpracovávat a postupně směřuje k tomu, že se dostaneme tam, kde budeme po rozloučení. I v tomto stavu se k nám dostaví emoce, dostaví se adrenalin, pocit z toho, že se něco změní a něco již nebude. I když si můžeme přát, aby tomu bylo jinak, víme o tom. Tato situace s rozloučením nám dává jednou podstatnou věc a tím je čas. Můžeme tak přemýšlet co se vlastně stane, co bude pak, co všechno to obnáší a jakým způsobem to ovlivní nás samotné. Pokud bude rozloučení chtěné nebo nechtěné, stále máme čas na to, si to nechat vše projít hlavou.

Co ale dělat v situaci, ve které se něco stane tak, že čas na přípravu a přemýšlení o tom, co se děje nemáme? Co když se o něčem dozvíme a zcela nás to překvapí? Nebo díky situaci se nám stane, že se musíme rozloučit s nějakou pro nás velmi důležitou věcí? Anebo s člověkem? Stane se spousta věcí. Překvapení, emoce, přemýšlení, uvažování, rychlé rozhodování apod. V jednu chvíli se na nás najedou nahrnou všechny věci a my jen přemýšlíme co se to vlastně stalo a proč. Jak je to možné, co jsem udělal(a), že se to stalo. Spousta otázek, spousta pocitů, a na to vše jsme sami. Je to v tu chvíli pro nás extrémně těžké se soustředit na cokoli jiného než to, co se vlastně stalo. Jak si tedy můžeme pomoct? Co můžeme udělat?

Jedna věc v obou případech funguje vždy - a tím je zpomalení a soustředění se na svůj dech. V obou okamžicích se dostaví ta chvíle, kdy bude něčeho konec. Kdy se věci změní, něco už s námi nebude. V té chvíli si člověk najednou uvědomí, jak to má a jak to všechno vypadá. V té chvíli hledáme místo, ve kterém budeme přijímat věci tak, jak jsou. Jak se změní a co nám to přinese.

Pokud se dokážeme soustředit na přínos než na negativa, dáme tomu čas, zjistíme, že přínos je pro nás více důležitý. Pomůže nám se přesunout z jedné cesty, která vede zpět na cestu jinou, na tu, která nás vede dopředu. Pomůže nám získat z rozloučení to, co nás posune opět dál na naší cestě. Někdy to je velmi, velmi těžké. Může se stát, že přes všechny naše snahy se dostaneme do situace, ze které přestaneme vidět pomyslné světlo na konci tunelu. Kde naše naděje pohasnou a místo nich se obklopíme temnotou. Co pomůže? Co nás opět dokáže probudit z letargie a ukázat nám to světlo?

Mějte u sebe něco, co Vás vždy bude schopné z toho dostat. Něco, co Vám pomůže, když se na to podíváte nebo to vezmete do ruky. Pokud je to nějaká osoba, mějte na ní číslo. Stejně jako se můžeme připravovat na to, až rozloučení přijde, můžeme se nachystat na tu dobu poté. Mohou to být maličkosti, které dokážou velké věci. Může to být hlas někoho, který když uslyšíte, hned Vám bude lépe. Mohou to být i lidé, se kterými mluvit nemusíte a jen to, že jsou u Vás Vám bude stačit. Každý máme svůj vlastní způsob, jak to nejlépe funguje.

Rozloučení může být stejně tak jednoduché, jako naprosto nepředstavitelné. Rozloučení může přinést uvolnění, stejně jako zhroucení. Rozloučení nám může dát novou energii do našich žil, stejně jako nás uzemnit, bez šance cokoliv dělat. Rozloučení může být to první, co chceme nebo také to poslední co si přejeme. Rozloučení má mnoho tváří, je v nich skryto mnoho neznámých, ale také spoustu jasných částí rovnic našeho života. Pokud byste si přáli rozloučení, s čím by to bylo? Co vše by to obnášelo? Co bude potom, až rozloučení proběhne? Jaká je Vaše role v dalších krocích?

Je vždy jen a jen na nás, jak bude každé rozloučení probíhat. Co nám přinese a co nám vezme. Rozloučení může být jak chtěné, tak i nečekané. Vždy ale spojuje jednu věc - a tou věcí jsme my sami. Na nás bude záležet, jak vše proběhne. Jak se k té situaci postavíme a co budeme ochotni udělat až bude PO.

Přeji Vám do Nového Roku ať jsou Vaše rozloučení plná toho, co si sami přejete a pokud se objeví situace, kde budete muset zareagovat rychle, tak ať máte svůj způsob, jak se s tím vším vypořádat a najít cestu k sobě. Neboť rozloučení je součást našeho života a tak, jak na světě lidé se rodí a umírají, i my se s nimi vítáme a loučíme.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč.