Předsudky

Kde se vzaly, tu se vzaly - předsudky nás dohnaly. Odkud se tedy vzaly a vlastně kde se pořád berou? Proč se dnes toliko názorů a diskuzí zakládá na vlastním pohledu na věc, místo toho, abychom jej poznali a pochopili, o čem opravdu mluvíme? Kdo z Vás se někdy setkal s tvrzením: "Já jsem to tak dělal vždycky a byl to ten nejlepší způsob!" nebo "Není to tak, jak to vypadá - je to úplně jinak!" či "Já to vidím takto, a tak to podle mě je!". Copak se nám to tam ozývá? Ach ano, staré dobré EGO. Na něj se podíváme v některém z příštích blogů

Zpět k předsudkům. Kdo z nás se jednou přiklonil k tomu, či onomu, jen proto, že jsme to tak "předpokládali"? Nebo, že jsme si to prostě mysleli a vycházeli jsme z našich zkušenosti a našeho názoru. Kolikrát se nám stalo, že to, co jsme si mysleli nebo to, co jsme řekli se tak úplně neshodovalo s tím, co říká někdo jiný? Nebo něco, s čím jsme vždy byli ztotožněni je nabouráno, vyvráceno či zrušeno?

Předsudky o lidech, o jejich myšlení, o jejich barvě pleti, o jejich náboženství, o jejich stylu komunikace, o jejich tradicích a dalších spoustu dalších předsudků vidíme a chceme na ně mít názor. Protože když to jednou je takto, tak to tak bude pořád. Když se jednou něco jasně řeklo, je to nezpochybnitelné. Pokud potkám tohoto člověka, vždycky se s ním budu hádat. Vždycky budeme mít rozdílnou řeč, vždy se budeme o něčem přít. Když na nás někdo nečekaně zazvoní, tak se mlže objevit myšlenka: "Koho to k nám čerti nesou?". Když se snažíme něčeho dosáhnout a nedaří se nám to, tak to vždy je chyba někde jinde.

Přitom řešení na tento společenský problém je velmi, velmi jednoduchý. Podívat se na člověka jako na sobě rovného, přijmout jej takového, jaký je, místo hodnocení dávat popis, místo souzení se zamyslet nejdříve nad sebou samým. Pochopit a zjistit si o daném tématu co nejvíce informací (relevantních, podložených výzkumem či studiemi), naslouchat a nechat tu druhou osobu mluvit, dát prostor pro ostatní a zjistit, co vlastně mi tak moc "vadí". Je to společenské postavení? Je to výchova našich rodičů? Jsou to hodnoty, které nejsou mé vlastní? Co je to, co mi ze všeho nejvíc vadí? Proč mi to vadí?

Hledání způsobu, jak z předsudků udělat něco dobrého pro sebe vede skrze změnu. Ta změna musí přijít z nás samých. My sami ji musíme chtít a musíme chápat, proč s naší představou o dokonalém světě není něco v pořádku. Kolik impulsů ještě potřebujeme dostat, kolik slov nám bude potřeba říct? Kolik skutků se bude muset ještě stát, než nám dojde, že je i jiná cesta. I jiný názor?

Když se podívám na člověka, kterého neznám, podle čeho se rozhodnu, zda se s ním budu bavit, zda té osobně opravdu budu věnovat svůj čas? Co se Vám vybaví, když se podíváte na Vaši prodavačku v potravinách, na Vašeho číšníka v restauraci, na Vašeho baristu v kavárně, na řidiče v hromadné dopravě, na Vašeho doktora, na sestřičku v nemocnici, na Vašeho souseda nebo na Vaše nejbližší? Podle čeho se rozhodneme? Když je někdo špatně oblečený, znamená to, že na sebe nedbá? Když někdo pořád něco zapomíná, znamená to, že je nepořádný? Když se někdo hlasitě směje, znamená to, že je to klaun?

Podívejme se na sebe. Jak bychom sebe popsali někomu, koho neznáme? Co uvidí na první pohled a co ne? Je tolik věcí, na které člověk přijde až po dlouhé době, co danou osobu pozná. Je tolik věcí, které jsou běžným lidem skryté, ale pro někoho, kdo si vytvořil vztah, tak jsou viditelné. Dokážeme sami sebe popsat tak, aby si o nás dokázal i neznámý člověk udělat obrázek?

Při práci s předsudky můžeme i velmi dobře použít následující techniky - kritické myšlení, argumentaci a diskuzi. Jsou to základní pilíře toho, abychom se nespokojili s věcmi tak, jak jsou, protože nás to tak učili. Co platí dnes, nemusí už platit zítra. Naučme se to, že náš názor je něco, co vyjadřuje to, jak to vnímáme my sami. Naučme se přijmout názory ostatních, byť s nimi nemusíme souhlasit. I v tom kritickém myšlení a zpochybňování statusu quo je prostor pro to, abychom nakonec vyjádřili svůj názor. Argumentace je výborný způsob, jak si ověřit informace anebo se nechat nakopnout k tomu, abychom si zjistili další zdroj informací. A diskuze...ta je tady od toho, abychom se na to téma mohli bavit. Diskuze nám otvírá možnost sdílet naše názory, slyšet názory jiných, ptát se, naslouchat, argumentovat a zapojovat kritické myšlení. 

Přeji Vám to, abyste našli svou cestu, jak se rozhodnout mluvit na témata, která jsou pro Vás aktuální tak, abyste byli schopni vést diskuzi, umět argumentovat a zároveň být kritičtí - jak k sobě, tak i k ostatním a celému světu.

Váš Jirka