Přání

Fungují? Nefungují? Přejeme si něco? Jak to máme vlastním s tím, na co myslíme, co říkáme, a to nejen o sobě, ale i o ostatních? Přání jsou velmi specifické téma. V rozhovorech, které vedeme, se objevují. Někdy zcela vědomě, občas nevědomě a občas nás zastaví a donutí přemýšlet. Jak taková přání fungují? Kde se berou? A mají vůbec v našem, racionálním tzv. vědecky založeném světě své místo?

Pojďme se vrátit zpět do doby, kdy jsme si poprvé něco přáli...dokážete si vzpomenout kdy to bylo a co to bylo? Přání...jsou s námi od té chvíle, kdy to slovo slyšíme a někdo nám předá toto slovo. Co je mnohem více důležité je zjistit, jak tato přáni fungují a co v nás vyvolávají. Nadějí? Očekávání? Představy? Jakou emoci ve Vás vyvolá přání?

Přání budou fungovat a "nefungovat" přesně tak, jak nad nimi budeme uvažovat. Je to mnohem hlubší téma, než jak se na začátku zdá. Velmi souvisí s nastavením mysli a naši schopnosti imaginace. Představa, to, jak to chci. Jak to v té představě vypadá? Co tam je? Jak tam vypadám já? Co všechno mám?

Proč to všechno píšu? Protože v rámci mnoha sezení s klienty se objevuje často slovo "Ne". Nechtěl bych, nepřeji si, nechci apod. Jsou to chvíle, ve kterých to z nás vyjde a ať už si to plně uvědomujeme nebo ne, náš mozek to vezme v potaz. Zapamatuje si to. Schválně si zkuste někdy říct, co si opravdu přejete a chcete, aby se stalo. Obzvláště ve chvílích, kdy se něco řeší nebo je nějaká situace, která s Vámi aktuálně rezonuje. Kolik obav nám dávají situace, na které se chystáme. Kolik otázek, kde se používá slovo ne Vás napadnou?

Je opravdu zajímavé, jak se nám přání časem mění a jak se na ně díváme. V období, kdy se tvoří naše osobnost a uvědomění toho, kdo a co jsme, máme náhled na přání tak, jak chceme, aby to bylo. Přeji si ... auto, hračku, postel, oblečení. Časem se to může změnit a člověk tím, jak je ovlivněný nejen prostředím, ale i ostatními lidmi.

Jakmile se začneme soustředit na sebe a vyčleníme si na to čas, můžeme se věnovat tomu, co opravdu chceme. Co si přejeme. Jaký je náš sen, jaký je náš cíl. Ať už je jakýkoliv. V rámci koučování a nastavení mysli se často bavíme s klienty o tom, jak to vypadá, když už všechno, co chce, má. Přesně popsat, jak to v tom cíli vypadá. Mít jasnou vizi a přesnou představu. Už to je svým způsobem přání, protože formujeme sami sebe a to, kde jsme, bez ohledu na překážky. Bez ohledu na to, co je teď. A tady se začíná dít první změna, jakmile začneme formovat svou mysl jen na to, co chceme, vlastně zapojujeme svou imaginaci, představivost a ve výsledku děláme jednu věc - přejeme si to.

Ještě jedno téma je v rámci přání důležité = co přejeme ostatním. Už jste slyšeli někdy rčení: "Přej ostatním to, co chceš, aby přáli oni Tobě?" anebo "Dělej ostatním to, co chceš, aby dělali oni Tobě"? Možná v jiném slovosledu, ale principiálně je to skoro to samé. S JEDNÍM velkým rozdílem - co opravdu přejeme ostatním. Kolikrát se ve vzteku nebo v zápalu zábavy, srandy, vyjádříme přáním na druhou osobu ve špatném smyslu? Kolikrát jsme je slyšeli? Kolikrát jsme je sami zažili? Chcete příklady? "Jdi do ...", "Nechci Tě už vidět", "Zdechni", "Aby Tě ......", "Kde to vzal? To musel někde ukrást" apod. Přijdou Vám některá z těchto slov až moc? Zkuste chvíli poslouchat dění kolem Vás, ve světě, mezi přáteli svých přátel apod.

Tím, že se vystavíme těmto zkušenostem, náš mozek si vytvoří informaci k situaci, která takové přání přinesla. Jakmile se dostaneme do podobné situace, mozek ji nabídne a použije. Prostě opakuje to, co se jednou naučil nebo to jednou viděl. To v nás může vyvolat několik reakcí - může nás to uspokojit nebo nás to zastaví a my začneme přemýšlet, co jsme to právě řekli a proč. Anebo prostě jedeme dál, jako by se nic nestalo - protože jsme to už někde viděli nebo zažili a je to v pohodě.

A právě taková přání a takové situace poté samy, neřízeně, jedou s námi. Vytvoří situace, ve kterých jsou následky našich přání situace, kde se cítíme jinak než dobře. Kde si klademe otázku: "Jak jsem se sem dostal/a?", "Proč tady jsem?" "Je mi tady dobře?". Ty situace jsou následkem toho, co si přejeme nebo toho, komu a jak přejeme různé věci.

Pro nás a pro přání je totiž jedno, zda jsou pozitivní nebo negativní. Prostě jsou. A tak, jak skrze ně budeme myslet, tak se v nás budou kotvit a dostávat nás do situaci, ve kterých budeme. Přitáhneme si je do sebe, do našich životů. Přání se pak projeví v tom, jak mluvíme, s kým se potkáváme a co od toho očekáváme. Je proto velmi důležité si uvědomit to, na co myslíme, co říkáme a co děláme. Zda se to týká nás nebo ostatních. Jakmile si dokážeme nastavit mysl na to, co opravdu chceme, budeme na tom pracovat a věnujeme svou energii tomu, aby nás to zaměstnalo tak, jak si přejeme, pak se nám to dostane do našeho života. Možná v jiné formě, možná nečekaně, možná si to ani neuvědomíme.

Přeji Vám, abyste vědomě pracovali na svých přáních, abyste do nich dali to, co si opravdu přejete a pokud přejete něco i ostatním, tak myslet na to, jak byste se cítili vy, kdyby něco podobného přál ten druhý člověk Vám.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč.