Pozornost

Dívám se na všechno, co mě obklopuje. Všechny vjemy, pojmy, všechny ty lákavě věci, které jsou kolem mě. Každý den jich je tolik, že se v nich postupně ztrácím. Jsou prostě a zkrátka všude. Ráno, když se vzbudím, když snídám, když se bavím s rodinou, když jsem v kontaktu s přáteli a rodinou, když přemýšlím, když se procházím venku, když uklízím, když vařím, když píšu, když jdu večer spát a tak dále.

Pozornost na tyto vjemy je všudypřítomná. Díky všemu, co máme se dokážeme zaměřit na mnoho elementů. Na maličkosti, na věci, kterých jsme si na první pohled nevšimli. Některé věci dokážeme řešit rychle, některé odkládat, některé předat někomu jinému, něco si nechat pro sebe apod. Dívat se na toto všechno může rozptýlit naši pozornost. A pokud toho je velmi mnoho a trvá to už delší dobu, ztrácíme přehled o tom, co se vlastně děje. Topíme se tak v mnoha věcech, a přitom nic není pořádně hotové.

Tento systém pak funguje tak, že přináší kompromisy. Jednu chvíli sedím a přemýšlím, co ještě udělat, a naopak někdy jsem zavalen tolika požadavky, že nestíhám zvládat vůbec nic a jen hledám cokoliv jiného než to, co opravdu dělat mám. Dokáže mě rozptýlit notifikace, zasmání, hlad, fyzikální potřeby apod. Mozek nám dává hodně zabrat. Naučí se, že je mu lépe, když nemusí nic dělat. Lépe je, když se místo snahy přepne do relaxačního módu. A za tímto účelem jsme obklopeni tolika příležitostmi, které nám berou naši pozornost.

Tak co dělám jinak? Co dělám proto, abych vydržel se svou pozornosti a odolal pokušení dělat jiné věci? Ale vždyť ony jsou tak jednoduché, prostě jen jdu a udělám to. Pohodička. Můžu mít takové věci tak rychle, jednoduše a kdykoliv kdy potřebuju. Tedy, za předpokladu, že mám elektřinu a internet. Ano, to jsou dnes ty věci, které přinášejí rozptýlení - prostě jsou pořád s námi. A jsou na dosah. Každou chvíli, každou sekundu. Nespí, nemají "pracovní den", jsou tady pořád semnou.

Stejně jako teď, když píšu, tak přemýšlím o tom, co budu dnes dělat, co zítra, na co musím myslet, co ještě dnes chci stihnout, na co jsem asi tak zapomněl, udělal jsem si dnes už kafe (čaj)? Myšlenky tikají jedna vedle druhé. Takový zájem být u všeho a vědět co nejvíc, pomoct co nejvíc lidem apod. A když jsem slíbil, že něco dodám, dodal jsem to? Kde jsem našel věci, které mě zajímají a kde jsou věci, které jsem řekl, že udělám a pořád jsou na mém TO-DO listu?

Co ještě dokážeme najít kolem nás, co nás odvádí od toho, co jsme si řekli, že budeme dělat? Jak můžu být vzorem pro lidi kolem sebe, pro sebe samotného nebo pro své děti, když já sám selhávám a místo toho, abych svůj den žil s tím, že ho vědomě žiju tak, jak opravdu chci, tak se nechávám ovlivnit vedlejšími impulsy? A co jsem opravdu udělal proto, že můj mozek je naprogramovaný, abych se neustále na něco díval, sledoval, poslouchal, než abych něco tvořil?

Vidíme a sledujeme, jak lidé kolem nás tvoří, vytvářejí, jsou v tom fakt dobří a já? Jen stojím na místě a když už něco dělám, tak musím vše kolem sebe uzpůsobit tak, abych opravdu byl sám jen s tím, co chci dělat. Jak to zní? Kam jsme se dnes dostali, že naše pozornost je víc ovlivněná technologií, kterou jsme sami vyvinuli než tím, co s ní dokážeme tvořit? Hm...každý z nás na to má určitě svůj způsob odpovědi - jaký je ten Váš?

Pozornost - to, co dokážeme sami ovlivnit nebo ne? Je to přece jen naše rozhodnutí pracovat vědomě s tím, co chceme dělat, bez toho, aniž bychom na to potřebovali něco nebo někoho jiného, že ano? Kde se v nás bere to, že přemýšlíme, jak to jen udělat, abychom měli zařízené vše, co jsme chtěli? Přestali dělat kompromisy, nacházeli řešení, udělali rozhodnutí, dodrželi je, měli z nich radost, dokázali je oslavit a předat toto vše dál. Dokážeme zanechat po nás takový odkaz, ve kterém předáme našim dětem a lidem kolem nás to, že jsme schopni opravdu udržet naši pozornost na tom, co děláme, abychom neskončili roztříštěni na x milión částí, ve kterých budeme dělat něco nebo nic?

Přeji Vám všem, abyste na své cestě byli schopni udržet sami sebe v tom, co opravdu chcete dělat. Měli z toho radost, byli schopni fungovat v delším časovém úseku a tvořili něco, co Vám dává smysl a baví Vás.