Odpouštění

Znáte to? Ten pocit, kdy byste měli místo dalších důvodů proč se v něčem vyžívat, podívat se na tu situaci s mírnějším pohledem a najít v sobě schopnost odpustit. I když to někdy může zdát jako něco, co nedává smysl (a ano, ono to tak často ze začátky opravdu vypadá) a i přes to najít v sobě odvahu odpustit. Ano, odvahu. Protože často je to opravdu hrdinský výkon tohle udělat a jen skutečný hrdina dokáže najít odvahu. Pro někoho je odpouštění symbol slabosti. Proč bych to dělal, když mi někdo ublížil a já bych ještě měl odpouštět?

Nádech. Hluboký. Zastavte se. Vnímejte jen svůj dech. Výdech. Ještě delší. Vše, co nepotřebujete, vypusťte ze sebe pryč. Nádech - hluboký, vnímejte všechno dobré, co Vám nádech dává. Výdech - to, co nepotřebuji - odevzdávám pryč. A v tuto chvíli si řekněte znovu - co se v této situaci děje? Kde jste nyní? Co je v tuto chvíli pro Vás důležité?

Odpouštění je totiž i umění. A ten, kdo to dokáže, ovládá tak ojedinělou schopnost. Takovou, ve které dokážeme mít čistou mysl a duši. Takovou, ve které nám všechno napovídá, že odpustit je v dané situaci to nejlepší, co můžeme udělat. Je to o našem postoji, o postoji k tomu, že nám záleží na tom druhém. Že i přes to, co se stalo, jsme schopni se dostat i přes to, a přejí do stavu, ve kterém zazní z našich úst: "Odpouštím Ti".

V rámci odpouštění se nám daří jedna super věc - přijímáme to, že naše negativní emoce již není nutná. Přijmeme to, že jsme už dostatečně zažili, co jsme zažít měli, vnímali to, co to pro nás znamená, poděkovali tomu, že jsme se díky této situaci mohli dostat na úroveň, ve které jsme připravení odpustit. Ten moment, ve kterém nám věci začnou dávat smysl, je dech beroucí. Je to jako byste vyšli z temného lesa ven, kde se Vám objeví cesta dál.

Je to složité. Je to velmi náročné. A nebudu Vám říkat, že se to vždy dá udělat. Může to být i velmi bolestivé. Proč bychom to tedy měli dělat? Protože nám to pomůže si vyčistit naše myšlení a odblokovat cestu za harmonií. Za tím, abychom se k této situaci už nadále nevraceli a pochopili její význam. Je to začátek cesty, kde na jejím konci najdete čistou duši. Můžete se naučit také odpouštět sami na sobě. Naučit se zvládat situace ve kterých jsme naštvaní, závistiví, nepřejícní, agresivní, vznětliví nám dodá sílu. Odvahu. Nadhled. Pochopení pro danou situaci nebo pro daného člověka. Trpělivost dát věcem čas. Čas abychom se mohli soustředit a zapojit své myšlení v tomto procesu. Mnoho těchto stavů je o uvědomění. O tom, že si musím vědomě říct, co se přesně děje, jak se to děje a co já s tím mohu udělat. Pokud nám někdo řekne: "měl bys odpustit", efekt odpouštění bude mít až ve chvíli, kdy my sami už sami od sebe toto zvládneme.

Jirko, nebylo by lepší na to zapomenout a už se k tomu prostě nevracet? A jak Vám toto už v minulosti pomohlo? A kolikrát jste opravdu "zapomněli"? Opravdu to lze jen říct, zapomeňme na to? Podařilo se Vám to? A jak dlouho? Zapomenout je totiž až druhořadým efektem skutečného odpouštění. Přijde samo. Bez toho, aniž byste si vůbec toto museli říct. Odpouštění a zapomnění patří k sobě, jako jing a jang - je to harmonie, která se vzájemně doplňuje.

V neposlední řade nám odpouštění přináší jednu velmi důležitou věc - učíme se a evolvujeme v našem vnímání světa. Získáváme zkušenosti o tom, jací jsme, jakou cestu už jsme ušli a v neposlední řadě můžeme být vzor pro ostatní. Naše osobnost se tak bude vyvíjet, naše vnímání skutečností se může měnit. Spousta věci může být jinak, než jak jsme byli zvyklí je zažít. Všechno to má smysl, pokud jsme ochotni v tom smysl hledat. Pokud najdeme sílu a odvahu se na to podívat jiným způsobem, dokážeme udělat velkou změnu. Otevřít si dveře a najít za nimi něco úžasného - lidskou bytost.

Přeji Vám všem, abyste našli svůj způsob, jak najít cestu k odpuštění. K sobě i ostatním. Skrze odpouštění dokážeme být zase tím, kým jsme se narodili - lidmi.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč.