Obavy

Když se v nás rozvine strach, nejistota z něčeho, co teprve přijde, objeví se u nás obavy. Emoce, která přepokládá, že se brzy něco stane, že to dobré není, a naopak to může být ještě horší, než si dokážeme představit. Pokud by se něco špatného mohlo stát, tak se to určitě stane. A pokud by to mohlo být špatné, tak to bude ještě horší. Ano, i zde si můžeme vzpomenout na tzv. Murphyho zákony.

Z čeho takové stavy pramení a kde se v nás berou? Jak to, že místo soustředění na úspěch se dokážeme tak silně orientovat na neúspěch? A jak to, že tato emoce je tak silná, že dokáže v mnoha případech překonat tu, ve které se orientujeme více na pozitivní výsledek. Co naopak můžeme udělat proto, abychom si takovou věc uvědomili, přijali ji, našli způsob, jak se s ní vyrovnat a překlopit ji do pozitivní roviny? A v případě, že se ta situace objeví znova, co udělat, abychom byli schopni se zase vrátit do pozitivní roviny? Pojďme na to.

Obavy jsou v nás zakořeněné v nás, i díky lidské historii a všem těm špatným situacím, které se v minulosti stali. Jsme obklopeni informacemi, jak se něco nepodařilo, jak se něco špatného stalo nebo naopak co by se mohlo stát, pokud by se stalo to, či ono. Jen se podívejte do historie, ale i do dnešního světa. Hrozby jsou všude možně a slyšíme, jaké jsou hrozby a potencionální problémy, pokud se stane to, či ono. Jakmile se jednou naladíme na tuto vlnu informací, dokáže nás držet u těchto typů zpráv po hodně dlouhou dobu. A pokud k tomu zapojíme aktuální algoritmy a služby, které na základě toho, co hledáme nám dávají to, co chceme, pak se obav nikdy nezbavíme. Prostě budeme žít v tom, že je svět nebezpečný a prakticky všechno se může stát a velmi často to může dopadnout špatně.

Tato emoce je v nás zakořeněná a pokud se nám dostane výchovy či společnosti, ve které je tato emoce velmi častá a lidé se místo radování, pochopení, lásky a nadšení začnou bát, nenávidět, lhát si, a shazovat se, pak se to překlopí na další generace. Historie se opakuje, a bohužel i v tomto existuje jistota, že se to dostane i k nám. A my na tento vzorec zareagujeme jako všichni ostatní - budeme ho kopírovat. Protože úspěch je jen krátkodobá záležitost, ale neúspěch se pořád opakuje. Na neúspěch dokážeme myslet nejen sami, ale i ve skupině a také díky informacím, které se k nám blíží.

Obava je velmi silná emoce. Dost často se objevuje v souvislosti s našim zdravím, případně se zdravím našich blízkých obava o jejich život. A to hlavně v situacích, ve kterých o život jde. Obava o to, abychom neumřeli mladí, aby se nám něco špatného nestalo, abychom byli zdraví apod. Tyto prvky jsou velmi, velmi silné. Stejně jako obavy o majetek (o to, co jsme získali, co máme, a co chceme dál mít), ale také o vztahy k blízkým osobám nebo k lidem, se kterými se pravidelně potkáváme. A než abychom se radovali z toho, že jsme s nimi, z toho, že žijeme svůj život, popř. že někdo žil svůj život (ačkoliv tady už není), popř. že máme kde spát, co jíst a být s někým, koho milujeme, hledáme důvody, jak o to vše přijít. Tak silná tato emoce je.

Když tedy víme, s čím máme tu čest, co s tím? Je to dlouhý proces, ve kterém vše začíná námi - našim rozhodnutím toto změnit. První krok je si takový stav uvědomit a říct si, jak nás ovlivňuje. Jak díky takovým obavám žijeme náš život, co řešíme a jak. Zjistit, kde se to v nás bere a co to např. spouští - tyto první kroky identifikace jsou nesmírně důležité. Může nám pomoct i získat od někoho zpětnou vazbu, ale to už je taková vyšší dívčí. A ne každý má takovou odhodlanost přijít před někoho a říct takovému člověku, aby dostal od něj zpětnou vazbu na sebe. Jakmile zjistíme, co to je, jak to na nás působí a co nám to způsobuje, můžeme hledat způsoby, jak s tímto pracovat. Pokud je to negativní, nejjednodušší je si říct, co opravdu chci. Popř. jak by zněl opak toho, co se mi děje. Takto můžeme říct, co jsou pozitivní výsledky, naše cíle, to, co mi opravdu chceme. K tomuto kroku vede dlouhá cesta a určitě nám bude lépe, když nám v tom někdo pomůže. Pomoc někoho, kdo nám ukáže cestu, pomůže nám si říct, co chceme, jak nám tam bude a co díky tomu získáme, je to, co pomáhá. Naše soustředění na to věci, které chceme. Na to, po čem toužíme. Najít si způsob, jak si danou věc popsat, představit a vyjít ji vstříc.

A to samé se dá použít v případě, kdy se nám objeví obavy znova. Opět si připomenout, co chceme, co proto děláme, kde už jsme se díky tomu dostali a co nám to přineslo. Pokud alespoň jednou dokážeme z obav udělat jen vzpomínku, víme už, jaký pocit to je. A ten pocit je nejdůležitější. Díky němu můžeme získat energii, která nám pomůže se dostat přes období, kdy se obavy objeví. Díky tomu pocitu si vždy dokážeme vzpomenout na to, co nám soustředění na příjemné věci přináší a proč to celé má smysl. Takový pocit nám i v období smutku, ztráty či bolesti dokáže pomoct. Jen dejme pozor na to, abychom i emoce, které jsou smutné, dál prožívali. Pokud je bude oddalovat a necháme je v sobě, vždy v nás budou a budou se kumulovat. Pláč, stesk, smutek jsou stavy, které nám pomáhají, pokud jim necháme prostor v ten čas, kde jsou potřeba.

Přeji Vám všem, abyste našli svůj způsob, jak pracovat s tímto velkým tématem. Ať už budete čelit náporům vlastním nebo osob kolem Vás, ať už to budou situace, do kterých se dostanete náhodou nebo o nich budete vědět, tak abyste vždy mohli takovou situaci zvládnout. A tím zvládnout myslím to, že budete schopni s ní pracovat, uvědomit si ji, poděkovat, že k Vám přišla a najít způsob jak je změnit z negativní do pozitivní roviny.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč