Navigace

Naše cesty jsou klikaté, náročné, zajímavé, zdlouhavé či jakkoliv zajímavé, vedou k cíli. Cíl jsme si schopni definovat, cesta se před námi pomalu ukazuje, my jdeme krok za krokem. Co když se nám ale stane, že se objeví překážka nebo rozcestí, na kterém budeme stát před rozhodnutím co dál? Ta překážka může být tak veliká, že přes něj neuvidíme náš cíl. Křižovatka může mí tolik cest, že najednou netušíme, zda dál půjdeme za našim cílem.

Co nám pomůže se ujistit, že jsme stále na té správné cestě? Co nás ujistí, že stále máme dobrý kurz a plujeme po kurzu do našeho cíle? Jak můžeme opět najít ten správný směr a pokračovat tam, kde jsme začali? A když se stane, že se odkloníme od původní cesty, co nám pomůže opět najít ten správný směr?

Navigace dnešním světem může občas připomínat průchod skrze bílou mlhu. Nevidíme doleva, doprava, natož na metr před sebe. Ani za námi už skoro není vidět, kde jsme byli. Co teď? Jak věřit tomu, že krok za krokem jdeme dál tam, kam jsme si na začátku vytyčili? A co když se objevíme v místě, kde i to, co vždy fungovalo, najednou vykazuje problém?

Mnoho otázek, které se nám mohou objevit, když budeme žít náš život. Mnoho nejistot a nejasností, když se vydáme na naši životní cestu. Co tedy s tím? Pojďme si říct několik věci spojených s našim vnitřním a vnějším kompasem, který nám ukazuje směr a pomáhá nám každý den žít náš život tak, jak si přejeme.

Jak se tedy ujistit, že můžeme věřit našemu vnitřnímu já? Nejjednodušší je si vzpomenout, co nám pomohlo na začátku naší cesty se vydat směrem, kterým jsme se vydali. V první části jsme totiž jasně definovali, kdo jsme, kde jsme a kam chceme jít. Ta chvíle, ten moment, kdy jsme jasně viděli náš cíl, použili např. vizualizaci, či si prostě byli jasni tím, kam jsme se vydali. Řekli jsme si, co to je, jak nám v dané situaci bude, až tam budeme a ten pocit v nás postupně uzrál. Ten pocit v nás vytvořil pocit, díky kterému jsme se na cestu vydali. Ten pocit je našim klíčem na naší cestě. Kdykoliv se můžeme vrátit zpět do toho stavu, ve kterém jsme byli na začátku a připomenout si jej.

Pokud už jsme na cestě, může se nám stát, jak jsem psal už výše, že budeme na rozcestí nebo se před nás postaví velká překážka. Jak se s tím vypořádat? A co když se díky tomu vzdálíme od našeho směru a budeme dlouho hledat cesty zpět? Každé naše rozhodnutí má totiž nějaký následek a to, jaký bude, může ovlivnit to, kam směřujeme. Jak moc se dokážeme vzdálit od našeho cíle díky tom, že se postupně dostaneme na jiné stezky nebo místo překonávání překážek je budeme obcházet?

Naše vnitřní navigace nám funguje vždy. Když se jen na chvíli zastavíme a přemýšlíme nad tím, co nás vedlo se na začátku rozhodnout, ten smysl opět nalezneme. Je to jako bychom postupně se vraceli zpět do výchozího bodu - tam kde jsme přesně věděli, co chceme. Ten pocit se nám podaří najít a díky němu se dál posuneme. Díky tomu pocitu zjistíme, že stojí za to se vypořádat s jakoukoliv překážkou a v případě rozcestí si vždy říct, jak nás dané rozhodnutí ovlivní. Ten pocit, kdy dokážeme na chvíli zastavit a uvědomit si to, je super.

V každé situaci se dá požádat o pomoc. Naše vnitřní smysly mohou být v jiném rozpoložení, než jak jsme začínali. Navíc, taková kalibrace je vždy super. Položit si pár otázek, ujistit se s přáteli a s lidmi, na kterým nám záleží, že to co jsme dělali, stále děláme tak, jak jsme si to řekli a najít si čas na psaní či čtení svých vzpomínek - to vše nám pomůže si říct, zda jsme na té samé cestě, po které jsme se vydali na úplném začátku. Pamatujme na to, že když se někdo jiný podívá na to, v jakém stavu jsme, je to velmi podobné, jako kdybychom šli za doktorem - prostě jdeme na vyšetření a díky diagnostice našeho já se dokážeme zase vrátit do původního kurzu.

Pokud se někdy ocitneme v situaci, kdy bude potřeba udělat kompletní restart systému - dejme si na čas. Ta daná situace nás totiž mohla totiž ovlivňovat po velmi dlouhou dobu a díky tomu, že jsme jeli na půl plynu nebo naopak s dvojnásobným úsilím, mohli jsme náš agregát zasytit nebo totálně zdevastovat. V obou případech se zastavení velmi doporučuje. Dát všemu čas, nechat věci doznít tak, abychom měli jistotu, že opět budeme připraveni vyplout. Je to jako bychom jeli do přístavu, kde naše loď bude opravena, trup natřený, plachty spravené, zásoby doplněné, a hlavně my odpočatí. Díky tomu zvládneme další úsek na moři do našeho cíle. Možná bude čas od času potřeba takový servis, možná se díky tomu naučíme si psát deník, možná to jednou bude odkaz, jenž tady po nás zůstane pro další generace.

Přeji Vám všem, abyste na své cestě životem měli svůj kompas, svou navigaci stále u sebe. Abyste se o ni starali tak, jak se ona stará o Vás a aby Vám mohla na každém kroku pomoct se bezpečně dostat z bodu A do bodu B.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč