Napojení

A pak už šlo vše samo. Najednou jsem věděl, že to, co dělám, je správné. Že to dává smysl. Že mé rozhodnutí bylo správné. Cítil jsem to. Vnímal jsem, že v tu chvíli jsem napojený na to, co chci dělat, a tak to je správně.

Dnešní tématem je pojem napojení (v angličtině slovo raport). Zjistil jsem v poslední době, že tento pojem je velmi málo znám, a přitom má obrovský význam. Napojení na druhou osobu nebo na sebe, na to, co dělám a na to, co z toho chci mít. U napojení funguje to, že přestane člověk vnímat věci kolem sebe. Děje se to proto, že vnímáme a máme plnou pozornost pouze na jednu věc, na jednoho člověka. Napojení se spojené s flow, o kterém jsme si již psali.

V pozadí napojení existuje linka energie - něco, co nás přesouvá z pozornosti na vše kolem nás, do pozornosti na jeden objekt. Ta energie je tak silná, že vše ostatní se ztrácí v pozadí. Vnímáme vše kolem dané věci nebo člověka. Dokážeme najednou zaostřit své smysly. Zjistíme, že si daleko víc vnímáme mimiky toho druhého, neunikne nám žádný detail, vidíme do samotné podstaty toho, na co se soustředíme.

Jak se do takového stavu dostat? Může za tím být dlouhá cesta, ale i to může být naprosto naopak. Základem je to, že nás to baví a dokážeme to dělat naprosto přirozeně. Chápeme to jen my a dokážeme ten stav popsat jen sobě. Přijde nám normální, že se to děje a chápeme, že to tak je v pořádku. Pro někoho to může být nekonečné bloudění v programovacím kódu, pro někoho to mohou být hodiny strávené u plátna při malování, nebo u vaření, u tvorby, u psaní, u tvorby muziky, u cvičení, zkrátka a dobře u toho, co děláme sami a stačí nám na to jen to dělat. Znáte ten pocit? Když čas mine, když se dostaví flow - co přesně se u toho děje?

Napojení na člověka je ještě o stupeň výše. Ten stav je v tom, že si plně uvědomujete toho druhého. Čím je, co má za sebou, kde je nyní, co je pro něj důležité, jaké jsou sny a přání. Je to energie, ve které se plně soustředíte. Ve které vše kolem, všechny ostatní postavy, vztahy, situace a skutečnosti nejsou podstatné. V tu chvíli je nejvíc podstatný ten druhý, se kterým právě sdílíte svůj čas, svou přítomnost, sám sebe. Do toho všeho jsou zapojené všechny prvky Vašich smyslů, vnímání je plně zacílené na toho, s kým jste nyní. Dokážete takovou situaci zaznamenat? Setkali jste se s ní?

Napojením totiž dáváte velkou pozornost směrem k tomu druhému. Ukazujete mu, že Vám na ní opravdu záleží. Že ve Vašem životě má důležitou roli a že právě teď a tady, jste s ní. Projevíte úctu k tomu, že máte tu možnost tady být. Naslouchat, pozorovat, sdílet vše, co je s danou osobu spojené. Často to tak bývá u lidí, kteří jsou pro nás důležití. Vzpomenete si na někoho, s kým se Vám líbilo být? Poslouchat toho člověka? Někdo, kdo pro Vás znamenal mnoho, a přitom jste k němu měli velikou úctu? Někdo, kdo zůstal ve Vašem životě zapsán a o kom budete jednou povídat i Vašim dětem :) U takových lidí jsme to byli schopní zažít. U těchto lidí jsme vnímali vše kolem nich - jak chodí, jak mluví, jak voní, co říkají, jak se smějí, jak působí na ostatní, jakou mají autoritu, jak je s nimi dobře. Ten pocit v nás zůstal.

Víte, že danou situaci dokážete udělat častěji? Víte, že máte tu ohromnou sílu věnovat svou energii těm, kterým ji chcete dát? Tak proč to nejde pořád? Co nám brání? Velmi často jsme to my sami. Brání nám v tom to, že máme potíže se napojit sami na sebe. Abychom zjistili, jaké to je mít to spojení a napojení sami na sebe. Zjistit tak, kdo jsme, co tady děláme, co opravdu chceme. Napojit se na sebe bývá v tomto urychleném světě potlačeno závazky, starostmi, úkoly, povinnostmi, potřebami ostatních, spěchem a všem, co odláká naši pozornost od nás. Až tak moc, že nedokážeme mít čas a prostor na sebe - na to, abychom se napojili na to, čím jsme. Jak bychom se pak mohli napojit na někoho jiného, pokud to nedokážeme ani sami se sebou? Jak by mohlo fungovat to, že naše já skončí v pozadí a bez přítomnosti se budeme jen krok za krokem ubírat k tomu, abychom splnili, co se od nás očekává. Abychom někomu vyšli vstříc. A opět tady vyvstává otázka - co já? Vím vůbec, kdo jsem? Co opravdu chci? Dokážu se napojit sám na sebe? Dostat se do stavu, kdy nevnímám nic okolo sebe a mám plnou pozornost jen a jen na sebe?

Pokud to dokážeme, pokud se vydáme na cestu, zahalenou tajemstvím, a budeme společně odkrývat sami sebe, umožníme ten stav prožít nejen sobě, ale i ostatním. Dokážeme jim, že právě díky plné pozornosti si lidé dokážou porozumět. Že se dokážou pochopit, respektovat, chápat se a pomoct si navzájem. Díky naší plné pozornosti dokážeme vyloudit úsměv na tváři, dokážeme zahřát něčí srdce a pomoct.

Dokážeme to? Jak těžké to je? Kde se to vše bere? U nás! My jsme strůjce toho, kde to všechno začíná. Kde společně dokážeme měnit to, co je skryto očím mnoha lidí. To, co je hluboko v nás a čeká na nás. A tím jsme my sami.

Přeji Vám ve Vašich životech mnoho situací, kde se dokážete plně napojit na toho druhého. Na toho, kdo Vám stojí za Váš čas, na toho, komu svůj čas a svou pozornost chcete opravdu dát. Ti lidé poznají, když jste s nimi a budou s Vámi rádi. Budou mít radost se s Vámi potkávat a budou Vám důvěřovat. Tady vznikají přátelství, tady vznikají vztahy, které trvají věčnost. Takové, které ani smrt nezastaví.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč.