Konec

Říká se, že každý konec je něčeho nového začátek. Aneb, jedna cesta se uzavírá, jedna mise se splní, jedna životní etapa konči apod. Konec je součástí našeho života. Tak jak se točí cyklus života, tak jak lidé postupně umírají a zase se rodí, tak je konec jasně stanovený. Přijde, může pokaždé vypadat jinak, může být schovaný v něčem, co vypadá jinak, ale vždy se objeví.

Konec nám něco ukazuje. Něco nám říká. Stojí za to si i říct a uvědomit, že je s námi a bude tady, ať už si to budeme přát nebo ne. Čeho se tedy nejvíc bojíme? Toho, že pak už nic jiného nebude nebo ten samotný akt konce? Je to jiné pro každého z nás. Tak co teda s tím? Jak můžeme konec brát jako něco pozitivního, jako něco, s čím se dá pracovat?

První pohled - něco končí. Co to je to, co končí? Pojmenujte to. O co přijdeme? A co je to to, co tím můžeme získat? "Každý konec, je něčeho nového začátek". Je to hrozné, že se nám to děje, nechceme, aby se to dělo. Proč vlastně se musíme něčeho vzdát? Já nechci... Ano, a přesto všechno je to přirozené. Bylo to a je to s námi od počátku věků.

Pokud tedy konec byl vždy s námi, jak jej přijmout? A proč se s ní vlastně smířit? Přijetí je základní předpoklad toho, že danou věc dokážeme vnímat a pracovat s ní. A dát i na takovou úroveň, ve kterém přivítáme konec do našeho života. Jakmile budeme mít vlídný postoj a dokážeme přijmout konec jako součást našeho života, můžeme dál s ním pracovat.

Konec nám může dát spoustu nových pohledů do toho, co děláme. Může nám ukázat, že se blížíme do místa, kde se aktuálně něco ukončí. Může nám to ukázat, že jsme se vydali nesprávným směrem. Může nám to ukázat, že jsme něco přehlédli nebo naopak se něčemu až moc věnovali. Může nám to ukázat, že je potřeba něco udělat. Nebo nám řekne, že jsme chtěli něco dělat, na co jsme neznali tu správnou otázku.

Jaký jste měli pocit, když se něco chýlilo ke svému konci? Třeba při koukání na Váš oblíbený film vs. koukání na film, který jste viděli poprvé? Jaké to bylo, když jste věděli, jak to skončí oproti tomu, když v té situaci jste poprvé? Reagovali byste jinak? A reagujete jinak? V těch pocitech se dá totiž najít mnoho možností, jak se s danou situaci vypořádat. Aneb, když už víme, jaký ten konec je a co tam bude, máme jasnou vizi toho, co můžeme čekat. A naopak, když se něco má skončit, co nevíme, jak to bude...jsme nervózní, přemýšlíme, jsme zvědaví a podle toho také potom reagujeme.

Konec také indikuje změnu. A o změně už jsme si psali. Je to nejistota, je to něco, co nevíme, jak dopadne. Je to něco, co může spoustu věcí přinést a také zase odnést. Občas je velmi nutné se něčeho vzdát. O něco přijít. S něčím se rozloučit. A proč to tak je? Protože, abychom mohli získávat, tak se musíme naučit i dávat. Anebo o něco přijít. Díky tomuto kruhu se nám objevují nové situace a nové možnosti.

Chápu, že jsou situace, ve kterých konec nechceme. Ve kterých si přejeme, ať to ještě počká. Aby to ještě chvíli bylo. Oddalujeme tak nevyhnutelné. Máme pro to důvody, bojíme se toho, nesouhlasíme s tím a děláme vše proto, abychom se tomu vyhnuli. Ruku na srdce, můžeme oddálit něčí smrt? Nebo konec něčeho, co má jasně daný svůj konec? Opravdu je to to, co chceme udělat?

Zkuste se na konec podívat tak, jako by to byl spojenec. Spojenec, který má pouze jediný úkol - ukázat Vám, že to není jen ztráta, co Vás čeká. Je to příležitost, která Vám umožní vzít věci do vlastních rukou. Je to možnost, která Vám nabízí si uvědomit, co máte a co opravdu potřebujete. Pro každého z Vás je tady možnost něco udělat. Bez práce nejsou koláče. Bez konce by náš život ztratil smysl. A ještě jedno motto: "Konec, to je jen začátek".

Přeji Vám všem, abyste mohli a našli si svůj způsob, jak se ke konci přiblížit, tak, abyste s ním mohli najít společnou řeč. Když se konec stane Vašim parťákem, společníkem a dobrým motivátorem na Vaší cestě života.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč.