Pomíjivost

Věci, které v určité chvíli zaniknou. Tak, jako se točí roční období, postupně jejich čas přijde a pak zase odejde. Mají jasně dané cykly, ve kterých se s nimi setkáme. Jelikož se toto děje v závislosti na čase, týká se to hlavně nás samotných. Náš celý život je ve své podstatě pomíjivý. Kdo ví, třeba i ten vesmír, ve kterém žijeme, má svůj konečný čas, ve kterém jednoho dne skončí. Asi si někdo z Vás vzpomene na písničku, za všechno může čas. Ona je ve své podstatě správná, čas jasně vymezuje to, co vydrží a zůstane a to, co má svůj konec.

Co ve Vás vyvolávají známá hesla, jako je Carpe diem či Memento mori? Možná jste se s tím setkali při jejich výkladu nebo situaci, která odkazuje na něco, co trvá. Tam, kde Carpe diem popisujme přítomnost a jeho uvědomění v našem světě. Co ale také vyjadřuje je to, že je to stav, který jednou skončí. Opět se nám tady objevuje limitace časová. I ten přítomný čas jednou skončí. A Memento mori? Vždyť ta přece upozorňuje člověka, aby nikdy nezapomínal na svou pomíjivost a připravoval se na smrt. Obě dvě tyto hesla jasně říkají -

náš čas je omezený a rychle plyne. Jednoho dne skončí.

Toto uvědomění je spojené s lidskou moudrostí a nadhledem. Nad tím, jaký život je, co znamená a jak si jsme vědomi toho, co nám nabízí a po jak dlouhou dobu. Přijmout omezení, které vyplývá z našeho života a z toho, co děláme, je jeden krok k přijetí života takového, jaký je. Vzpomeňte si na situaci, ve které jste byli vystaveni něčemu, kde jste věděli, že po čase daná věc nebude. Nebo stav, který se objevil a stejně jako se objevil, zase odešel.

Tyto stavy se dít budou tak dlouho, dokud bude člověk mít u sebe čas. Ano, je pravda, že doba, po kterou jsme na tomto světě se postupně zvyšuje a průměrný věk neustále roste, nicméně i my sami máme své omezení, co se týče našeho času na Zemi. Žít navždy - ačkoliv by se to někomu líbilo - je jen lidské přání, které nemá žádného významu. Nač by bylo lidem, aby vše mohli zažít a pamatovali si úplně vše. Vidět, jak funguje koloběh života, neustále se točící v kruhu je to, s čím jsme se narodili a také je to to, s čím i jednou umřeme. Naše životní kniha dojde ke svému konci a další řádky už nebudou psané našim perem, ale budou v něm pokračovat další a další generace.

Ačkoliv se v několika výkladech stala pomíjivost rozdílná ve svém pojetí, na významu jsou věci velmi podobné. Popisují existenci života takového, jaký ho známe. Popisuje omezení, které jako lidé máme a s čím jsme se do toho světa narodili. Popisuje také to, jak se člověk dívá na svá omezení a jak s nimi může pracovat. Ano, v určité fázi si můžeme říkat, že náš konec je ještě daleko a proč se v této chvíli zaobírat něčím takovým, jako je jeho konec, že? Jenže co když se stane, že budeme u svého konce dřív, než jak jsme plánovali? A co když náš konec vlastně nemáme ani ve svých rukou? A pokud si myslíme, že ano, jak to chceme dokázat? Jak můžeme ovlivnit to, že dnes jsme na živu a zítra se určitě zase zvládne přežit další den?

Jaká je pointa toho, když víme, že každý den jsme blíž a blíž jejímu ukončení? Moc se mi líbí tento citát: "Vlna je pomíjivá. Věčný je jenom neklid moře". Vyjadřuje z něj neuvěřitelná moudrost a pokora. Neustále změny jsou jako vlny - přijdou a zase odejdou. Co se ale nemění je jejich původ. Pokud přijde konec, může to také znamenat začátek něčeho nového. Ano, může to být něco nového, co nám dá další sílu a motivaci žít, ale také je to něco, co už si může přát jít odejít z tohoto světa, aby jej nahradilo něco úplně nového. Něco, co vyvstane jako pták Fénix z popela.

Ještě bych si tady na závěr dovolil jeden citát: "Jdi za tím, co miluješ! Neptej se, co na tobě ostatní hledají. Ptej se, co máš tam uvnitř. Neřiď se touhami, které jsou pomíjivé, ale tím, co jsi, co miluješ, co se nezmění." To, co chceme my, je pro nás nejvíce důležité. To, co chtějí ostatní pro nás znamená dobrou informaci, ale ne zásadní. Když budeme vědět, co opravdu z celého srdce chceme, jdeme si za tím. Přes všechny překážky, situace a krize víme to, co opravdu chceme. To je to, na čem záleží.

Přeji Vám všem, abyste v sobě měli dost síly a odvahy si připustit svou jedinečnost a sílu v tom, co Vám nabízí Váš život. Se všemi věcmi, se kterými je spojený, stejně jako s jejím koncem. Život je krásná věc, která má na světě své místo. Tak mu dodejme všechno, co od něj chceme.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč