Hněv

Stalo se Vám někdy, že jste někdy zareagovali až příliš emocionálně a vyšlo tak z Vás něco, co byste jinak ze sebe nedostali? Ať už to byla nečekaná situace či balvan, který Vás vyprovokoval k silné reakci - a vy jste místo náslechu a přemýšlení vystřelili dopředu a dostali se tak na vrchol intenzity? Co to znamenalo? Proč se to celé stalo? Co Vás k tomu vedlo? Co se vlastně doopravdy stalo?

Krátká chvíle, ve které se nashromáždilo velké množství energie a v naši mysli tak převládla pouze a jenom jedna myšlenka - reagovat násilně. Zlobit se, přestat dýchat, křičet, urážet, vyhrožovat, způsobit bolest. Ano - proto, co se stalo existuje důvod, který v nás zasévá tu potřebu udělat hroznou věc - za jakoukoliv cenu. I přesto, že jsme schopni najít důvod a počátek toho všeho, s odstupem času dojdeme k tomu, že je to často přehnané a nepřiměřené situaci, která ji vyvolala. Zkrátka a dobře - přehnali jsme to.

S hněvem se děje v nás mnoho (h)různých věcí - zrychlí se nám srdeční tep, stoupne nám množství adrenalinu v krvi, máme červené tváře, útočné pózy, agresivitě, zamračení, rychlý dech apod. Tělo se tak připravuje na boj, protože se cítí ohrožený. Také se nám ale v danou chvíli vypnou části mozku, které nás drží zpět - ztrácíme sebekontrolu a schopnost nahlížet na to, co vlastně děláme - zajímá nás jen to, to ze sebe dostat ven.

Hněv se dá vyjádřit mnoha způsoby a defacto ho můžeme rozdělit na tři způsoby projevu - Asertivní, pasivní a agresivní způsob. Každý má něco jiného, co se týče projevu, ale v základu je to stále to samé. Můžeme být schopni obviňovat, trestat, být přísní, stejně jako být sobečtí, pomstychtiví, nepředvídatelní, šikanující, až na sebe tak, že se budeme obviňovat, manipulovat ostatní, vyhýbat se ostatním, být nespokojení nebo říkat lidem, že to stejně nezvládnou.

Jak se v nás tedy objeví něco takového, jako je hněv? Mohou to být externí faktory - např. že nás naštval někdo jiný tím, jak se chová nebo co nám udělal. Taky nás někdo může urazit, popř. někoho, na kom nám opravdu hodně záleží. Impuls, který to způsobí je velmi důležitý. Proč? Protože je to základ toho, co můžeme udělat, když se budeme snažit přijít na to, co se vlastně stalo. Byla to obava o náš život? O naše základní hodnoty?

Co se vlastně může stát? Hodně a přitom nic. Jenže ono to může jít dál - hněv totiž působí i na naše myšlení a vzbuzují v lidech negativní myšlení. Takže jsou zbrklí v úsudku a předpojatí vůči ostatním lidem. Zvyšuje se i pravděpodobnost, že budeme vinit ostatní lidi za to, jací jsou a co udělali. Ztrácíme fokus a místo abychom se zaměřili na to, co se děje, na detaily věcí, tak jsme více povrchní. Naše mysl tak ztrácí pohled na sebereflexi a místo toho se více soustředíme na to, to ze sebe dostat.

Zároveň se v nás i probouzí odsuzovatel a člověk, který začne mít tendenci házet inu na ostatní - TO JE TVOJE VINA! A najednou se nám to vrátí zpět - NE, TVOJE! A tak se točíme v kruhu, kde ani jedna strana není schopna ustoupit a pokud se strany rozejdou, tak v tom nejhorším možném rozpoložení.

Tak, co teda s tím, pokud se hněv objeví a my s tím chceme něco udělat? Už jste někdy slyšeli o tom, že to máme "potlačit"? Pokud ano, tak asi tušíte, kam mířím. Potlačení hněvu způsobuje to, že si stejně najde cestu ven, a to v mnohem, mnohem horší variantě. Je to, jako byste zadrželi něco v sobě, spolkli to a ve chvíli, kdy to nečekáte, tak se to dostane ven s takovou razancí, až ten následek bude naprosto neudržitelný. Hněv totiž něco znamená - buď nám něco chybí nebo naopak něčeho je moc. Jsou to extrémy, které způsobují takové jednání. V každém případě, co může udělat každý z nás je to, že se můžete zastavit a zamyslet se, co se ve Vás děje. To je první krok. Přemýšlejte, co ve Vás vyvolalo silnou emoci - co to bylo? Už jste se s tím někdy setkali? Co Vám tehdy pomohlo? A pokud je to pro Vás poprvé - dokážete se na to podívat s odstupem? Identifikovat to, co se stalo je základní krok. Je velmi, velmi těžký, protože se mohou dostavit emoce z druhé strany - bude nám to líto, budeme se stydět, objeví se slzy a také naštvání na sebe samotné. Důležité je zjistit co se stalo, co to způsobilo a co můžu udělat proto, abych příště mohl s touto emoci lépe pracovat. Možná to bude znamenat, že budeme potřebovat pomoc, možná nám pomůže si o tom jen popovídat. Možná budeme muset najít odvahu se té části našeho já postavit. Pro někoho to může být stav, ve kterém už nikdy nechceme být. Práce s hněvem je dlouhá, náročná a vyžaduje od nás disciplínu, pokoru a sebereflexi. Pro někoho je řešení najít jinou aktivitu, která pomůže předejít dané situaci, pro někoho zase je lepší říct, co vadí a přestat kritizovat, někomu pomáhá humor, někomu záleží to to říct a pak se o tom pobavit. Pro někoho je také důležité to, že jsou to věci, které mají smysl řešit, jen na ně musí být odpočatí. Pro dalšího zase zabere to, že bude míň mluvit.

Pro každého z nás je to jiné, originální. Pomoc proto je postavená na stejném principu - je potřeba ji hledat a toho, co to je, hledat řešení. Pro někoho to může být externí pomoc, pro někoho to může být jen dialog a pro někoho to zase může být forma aktivity sportovní apod.

Přeji Vám všem, abyste ve svém hledání našli to, co Vám pomáhá. Tak, abyste svůj hněv pochopili, naučili se jej zvládat a zjišťovat co jej způsobuje. Pouze tak, při poznání z čeho pramení, se můžete dostat k řešení a cestě pro práci s hněvem.

Váš Jirka Slováček - Srdcový Kouč