Emoce

Tvoří nás, tvoří náš život a ať už bychom byli rádi s nimi nebo bez nich, tak jsou tady. Naše vnitřní prožitky, díky kterým reagujeme na vnější pocity. Ať už jsou pozitivní nebo negativní (láska, štěstí, radost, nadšení, smutek, překvapení, stud, nuda, zklamání) jsou pro náš život víc než důležité. Tvoří nás, naši osobnost, náš vnitřní a vnější obraz.

No, ale jak se v tom vyznat? Jak se vyznat v tom, co se nám emoce snaží říct, co vlastně ventilují a co znamenají? Jak to máme celé chápat a naučit se v tom "chodit"? Jak jsme si napsali už na začátku, emoce jsou reakcí na vnější podněty. Ty mohou být nejrůznějšího typu, ale v zásadě je dvojí rozdělení – fyzické a psychické. Jedny tak jsou reakcí na věci (fyzické) jako je např. stav hladu, bolesti, únavy, chlad, horko a pak máme ty druhé (psychické) jako je např. konflikt s člověkem, hodnocení ve škole nebo v práci, negativní myšlenky, strach apod.

A jak to teda funguje? Nu, jakmile se nějaká takové emoce objeví, začne nás nahlodávat a ovlivňovat. Asi to znáte – když jste šťastní, tak se Vám líbí na světě a vše kolem Vás je krásnější a hezčí. Když jste zamilovaní – máte tendenci se usmívat, mít pohodovou náladu a celkově se nám zdá svět krásnější. Naopak, pokud jsme např. naštvaní, tak můžeme být více podráždění, můžeme jednat více impulzivně, budeme více odsekávat, a i malá věc nás dokáže rozpálit do běla.

Tak, co teď s tím? Co budeme dělat? Jak to zvládnout? Dokážu to? Dobrá zpráva je, že se s nimi dá pracovat. Chce to dávku sebereflexe, čas a chuť dělat něco, co bude na začátku hodně obtížné, ale časem to bude lepší a lepší. Začneme s tím, že si uvědomění, že emoce jsou a přijmeme je. Jednoduché, ale klíčové. Tím, že si uvědomíme realitu, přijmete ji, začneme akceptovat nejen to, že se Vám to děje, ale i to, že pokud s tím může někdo něco udělat, pak jste to Vy sami. Jakmile se posuneme z stavu potlačení do toho, že to akceptujeme, pak máme dobrý začátek.

Nu…víme tedy o tom, že existuje emoce a že s ní chceme něco dělat – jak začít? Jedná se o dovednost, která potřebuje soustavnou práci. Jak se cítíme, když se nám něco děje? Jaký je to pocit, když se nám nedaří? Když nejdou věci úplně podle našich plánů? Co v té situaci děláme? Co nám vadí? Je to pocit v těle? Co se děje v takové situaci? Dýcháte rychleji? Slyšíte bít své srdce? Potíte se? Máte studené ruce? Zkuste najít spojení mezi tím, co se děje a co cítíte?

Tyto otázky Vám pomohou zjistit, co a jak se děje v těchto situacích – najdete spojení? Pokud se Vám něco nebude líbit, hledejte dál. Možná právě to, že se Vám to nelíbí je něco, co brání v tom najít ty emoce, které potřebujete identifikovat. Pokud toto nestačí, můžete je vyjádřit i jinými způsoby. Může to být to, že o nich budete mluvit s někým, komu věříte a můžete se mu svěřit. Můžete taky pomoct si o těchto věcech psát poznámky – deník, který Vám bude pomáhat najít místo, kde můžete dát prostor svým emocím – sami sobě. A pokud ani jedna z těchto věcí není to ideální – máme k dispozici specializované osoby, které se zaměřují na pomoc ve formě terapie nebo koučinku.

Jak jsme si řekli na začátku – jedna z důležitých vlastností je sebereflexe. Podívat se do sebe a říct si, jak to teď máme. Je to stav, ve kterém už víme, že se emoce dějí, víme, co je vyvolává a jak na ně reagujeme. Stojíme před jedním z posledních kroků – pochopit to všechno. Jakmile dokážeme pochopit, co se nám děje, jak to vzniká, jaké jsou následky – můžeme pracovat na tom, jak to zvládnout. Co udělat, abychom zvládli příval emocí, příval situací, které vyvolávají, nešli cestu jak s nimi pracovat a možná i to, že je budeme schopni v budoucnosti rozpoznat a ustát ty špatné emoce mnohem lépe a rychleji.

Tak, jako je součástí našeho života dýchání, tep našeho srdce, opakování dne a noci, jsou emoce naši stejnou součástí, jako ty výše uvedené. Provázejí nás celý náš život, od narození až po její smrt. Dávají nám informace o tom, že jsme stále lidé. Ukazují nám naše silné a slabé stránky. Připomínají, že i když se někdy budeme cítit špatně, dokážeme se zase vrátit do stavu, kdy nám bude nádherně a budeme rádi za život, který žijeme.

Přeji Vám všem, abyste ve svém životě měli emoce přesně tak, aby Vám připomínali, že jsme lidé. Se všemi dobrými i špatnými stránkami, s našimi problémy, radosti a starosti. Takový život, ve kterém jsme společně se svými emocemi, kde chápeme jejich význam, pracujeme s nimi a díky nim jsme každý den lepšími lidmi.

Váš Jirka Slováček – Srdcový Kouč